Okolí našeho města skýtalo odedávna ideální podmínky pro osídlení – vynikající půdu, příhodné klima a výhodnou polohu na břehu Labe na úpatí Českého středohoří. Vystřídaly se zde mnohé kultury neolitu, eneolitu, doby bronzové i železné. V mladší době železné se v Lovosicích objevují Keltové. Vznik a původ Keltů není dosud zcela jasný, soudí se, že jejich kolébka byla kdesi v západní části střední Evropy, někde mezi Francií a Čechami. V Čechách je známo několik jejich oppid – Závist, Stradonice, kopec Vladař u Žlutic a další. Také na území Lovosic existovalo velké keltské sídliště.
Celý příspěvek →

V dalším období (25 před Kr. – 400 po Kr.), v tzv. době římské, sídlili na území Lovosic Markomani, které do Čech někdy mezi lety 9-6 před Kr. přivedl Marobud. Markomani a Kvádové patřili mezi četné germánské kmeny, které se daly kolem změny letopočtu do pohybu hlavně kvůli nedostatku úrodné půdy. Jejich král Marobud byl od mládí vychováván jako rukojmí na dvoře císaře Oktaviána Augusta v Římě a pochytil tam mnohé zvyky včetně správy římských držav; byl první historickou postavou, zmiňovanou kronikáři na území Čech. Vybudoval mocnou germánskou říši, Marobudův markomanský svaz, ten se ale brzy rozpadl. Marobud uprchl pod ochranu Římanů, Germáni v Čechách zůstali. Na území Čech sídlil kmen Markomanů. Keltové pod jejich tlakem z Čech převážně odešli (někteří se asimilovali), oppida byla dobyta, kultura Keltů vyvrácena. Na dřívějších keltských územích se s příchodem Germánů vrátil vývoj o několik století zpět.
Celý příspěvek →

Žádné písemné zprávy o příchodu prapředků do naší vlasti nemáme. Naše dějiny tedy začínají poetickou pohádkou o příchodu praotce Čecha na Říp. „Vítej, země zaslíbená“, zaznělo tenkrát prý z jeho úst. Tak to alespoň po asi 600 letech zapsal první kronikář Kosmas v roce 1120, tehdy ovšem latinsky. V psaných zprávách ve spisech historiků z 6. století není z dob stěhování národů o příchodu Slovanů do střední Evropy ani zmínka. Objevili se nenápadně, pravděpodobně k nám vstoupili v první třetině 6. století ze severu Moravskou branou a osidlovali úrodné nivy při řekách. První známkou příchodu Slovanů do Lovosic jsou poněkud hřmotné a neforemné hrnce takzvaného pražského typu, nalezené v místech původního keltského sídliště, na místě dnešních ulic Resslova, Dlouhá a Osvoboditelů. Jedná se o nejstarší nálezy na celém litoměřickém okrese, staří Slované chtěli zřejmě kontrolovat přístaviště.
Celý příspěvek →

Jak vstoupily Lovosice do Velkoněmecké říše

Historie česko-německého soužití byla složitá odedávna. Někdy v bojích vyhrávali Češi, jindy Němci. V čase vlády Přemysla Otakara II. byli do Čech dokonce Němci lákáni jako kolonisté, docházelo k zakládání nových vesnic a osad v méně hustě osídlených pohraničních hvozdech. Trvaly dlouhé doby mírové koexistence obou národů, byly časy válečné, proběhla 30letá válka, kdy protáhla naší zemí vojska všech národností, všechna plundrovala a kradla. Po ní už na Lovosicku převládali němečtí usedlíci, ale Češi i Němci žili většinou v klidu vedle sebe, brali se mezi sebou a v mnoha rodinách se mluvilo česky i německy.

Ovšem v 19. století se vyhrotily z obou stran národnostní spory (tvrdé boje byly v Lovosicích sváděny třeba o českou školu, ale také o důležitá místa ve státní správě – např. místo poštmistra); v roce 1918 byla dokonce ze strany německých obyvatel v pohraničí snaha vytvořit stát Deutschböhmen a ustavení československých správních orgánů se proto protáhlo až do prosince, kdy byl 18. prosince 1918 jmenován starostou Lovosic místní český advokát, JUDr. Karel Tippmann. V prvních letech po válce se zdálo, že vztahy mezi Čechy a Němci by se mohly uklidnit, ale to bylo jen povrchní zdání.
Celý příspěvek →

Příběh první: Odchod Sokola a národovce před fašisty do ústraní

Příběh Jaroslava Scharfa, starosty Sokola a lovosického zastupitele za 1. republiky.

Hrdina našeho vyprávění se narodil 18. února 1885 v Milešově, v rodině místního ševce (ševcem byl v Lovosicích i jeho děd Georg); matka Marie prý byla porodní bába. Rodina se přestěhovala do Lovosic, kde jeho otec Adolf povozničil a snad také i ševcoval. Do školy chodil v Lovosicích a vyučil se zedníkem, ale zedničinu asi moc nedělal. Odešel pracovat na dráhu, a to ke společnosti C. k. státní dráhy v Lovosicích, kde pracoval jako posunovač, později asi jako nějaký vedoucí party, protože v té době se psal podúředník. Jaroslav se 5. října 1908 oženil s Annou, rozenou Fialovou z Rousovic u Mělníka, a měli spolu dvě děti, syna Josefa a dceru Zdeňku. Pan Scharf byl jmenován členem správní komise pro vedení města Lovosic, která měla první schůzi 18. prosince 1918. Od té doby byl často v zastupitelstvu města, členem různých komisí, prostě velice činorodým občanem města. Byl také aktivním členem strany národně socialistické a Sokola.
Celý příspěvek →

Po revolučním roce 1848 došlo ke zrušení vrchnostenské správy a v následujících dvou letech byla provedena v rakouských zemích reforma správy politické, soudní a finanční. Již 28. ledna 1848 byla ustanovena komise pro zřízení c. a k. okresního soudu v Lovosicích, který pracoval od roku 1850 až do roku 1960. Při svém ustavení měl Soudní okres Lovosice 25 234 obyvatel v 64 obcích. Politicky spadaly Lovosice od roku 1868 do okresu Litoměřice i v době německého záboru, a to až do roku 1949.
Celý příspěvek →