Jak vstoupily Lovosice do Velkoněmecké říše
Historie česko-německého soužití byla složitá odedávna. Někdy v bojích vyhrávali Češi, jindy Němci. V čase vlády Přemysla Otakara II. byli do Čech dokonce Němci lákáni jako kolonisté, docházelo k zakládání nových vesnic a osad v méně hustě osídlených pohraničních hvozdech. Trvaly dlouhé doby mírové koexistence obou národů, byly časy válečné, proběhla 30letá válka, kdy protáhla naší zemí vojska všech národností, všechna plundrovala a kradla. Po ní už na Lovosicku převládali němečtí usedlíci, ale Češi i Němci žili většinou v klidu vedle sebe, brali se mezi sebou a v mnoha rodinách se mluvilo česky i německy.
Sudetské kalendárium
8. srpna 1932 začal v ČSR proces s Volkssportem, jehož organizačním vedoucím a zástupcem zemského vůdce pro Čechy byl Dr. Paul Illing (1904 – 1984), lovosický občan. Illing byl tehdy zatčen, vyšetřován a odsouzen k 2 letům a 7 měsícům vězení za protistátní činnost. Ostatní vysocí činitelé byli kryti parlamentní imunitou a posléze zmizeli v Německu. Za zásluhy byl později SS-Standartenführer Illing jmenován Landratem kraje Litoměřice.
30. ledna 1933 Německý prezident Hindenburg jmenoval Adolfa Hitlera, předáka Nazionalsozialistische Deutsche Arbeitspartei (NSDAP), říšským kancléřem. Pro německý stát se používal oficiální název Deutsches Reich (také ale Drittes Reich, od roku 1938 po připojení Rakouska Großdeutsches Reich). Rozpuštěním parlamentu (1. února 1933) a zapálením Říšského sněmu v Berlíně (27. února 1933) nastolil Hitler v Německu fašistickou diktaturu.
7. června 1933 se konala 1. schůze NSDAP v Lovosicích v hotelu Zlatá loď (nyní Beseda).
2. října 1933 Konrád Henlein, původně učitel tělocviku a turner v Aši, vydal provolání k ustanovení Sudetoněmecké vlastenecké fronty (Sudetendeursche Heimatsfront) jako nového politického seskupení sudetských Němců. Vyzval do jejich řad všechny Němce „bez rozdílů stran a stavů“. (V roce 1935 se Fronta přejmenovala na stranu Sudetendeutsche Partei (SdP) a ve volbách se stala s 15% druhou nejsilnější stranou v ČSR).
11. března 1938 Německá vojska vpadla do Rakouska. Kancléřem se stal nacista Arthur Seyss-Inquart (po válce popraven jako válečný zločinec). V plebiscitu 10. 4. 1938 hlasovalo 99% Rakušanů pro souhlas s připojením Rakouska k Třetí říši.
24. dubna 1938 Henlein vyhlašuje na sjezdu SdP v Karlových Varech 8 požadavků, mezi nimiž je svobodně se hlásit k němectví, k myšlenkám vytvoření tisícileté říše všech Němců a vyznávat ideologii nacionálního socialismu.
3. května 1938 Rudolf Lehman, 2. náměstek starosty v Lovosicích, prohlásil na schůzi zastupitelstva, že se všechny německé politické strany s výjimkou německé sociální demokracie připojily k Sudetendeutsche Partei.
V květnu 1938 promluvil Henlein v Lovosicích v dnešní Besedě na veřejné schůzi SdP a jeho projev byl rozhlasem přenášen před restauraci; dovolil si zakončit projev nacistickým pozdravem. K zabránění bitky s českou menšinou muselo být povoláno ve větším počtu četnictvo.
21. května 1938 První mobilizace V té době dostoupilo ohrožení naší země již takové míry, že byla 21. 5. 1938 vyhlášena částečná mobilizace, byli povoláni záložníci z jednoho ročníku k ostraze hranic a zajištění vnitřního pořádku.
21. 5. 1938 V Lovosicích byla zřízena Stráž obrany státu (SOS) složená z armády, četnictva, finanční stráže a státní policie; při ostraze objektů, např. železnice a mostů pomáhaly v Lovosicích sokolské hlídky, pomoc s administrativní prací poskytovali manželé Tippmannovi.
22. září 1938 Hodžova vláda podala demisi V osm hodin večer premiér Hodža informoval vládu, že „koaliční dvacítka… kterou můžeme bezpodmínečně pokládati za autoritativní sbor parlamentní většiny… nenamítá ničeho proti poslednímu velkému aktu této vlády.“ – tedy přijetí anglo-francouzského ultimáta k odstoupení území s více než 50% německého obyvatelstva z 21. září 1938. Přesto ale vláda podá demisi, jak to Hodža navrhl již na zasedání vlády předchozího dne, protože „by bylo neúnosným úkolem nésti zodpovědnost, nepodepřenou parlamentem.“
Prezidentu republiky vláda navrhne jmenovat novou vládu složenou z nestranických a všeobecně uznávaných osobností, do čela vlády bude jmenován gen. Syrový.
23. 9. 1938 Nová československá vláda v čele s generálem Syrovým, legionářem z 1. války a hrdinou od Zborova, vyhlásila všeobecnou mobilizaci.
29. 9. 1938 Mnichovská dohoda V noci z 29. na 30. září podepsali Hitler, francouzský premiér Eduard Daladier, anglický premiér Neville Chamberlain a Benito Mussolini pověstnou Mnichovskou dohodu. Spojenecká Francie i spřátelená Anglie podlehly Hitlerovu tlaku, politici jednali o nás a bez nás. Mnichovský diktát nařizoval Československu odstoupit jeho historická území. Značná území byla odstoupena také Maďarsku a Polsku. Podle Mnichovské dohody (čl. 5) měl mezinárodní výbor určit území, kde bude provedeno lidové hlasování (mělo to platit také pro území Lovosic). Lidové hlasování se ale vzhledem k Hitlerovu dalšímu nátlaku nekonalo.
30. 9. 1938 Československá vláda v Praze přijala nadiktované podmínky mnichovské dohody a vydala zároveň protest proti ní.
1. 10. 1938 Tisíce Čechů a německých antifašistů teď už narychlo a ve zmatku prchaly z pohraničí. Po Mnichovu se uvádí na 122 tisíc Čechů, 15 tisíc Židů a 18 tisíc německých antifašistů. V době mezi 1. a 9. říjnem došlo k hromadné evakuaci státních složek z Litoměřic a Lovosic a mnoha obyvatel obou měst české národnosti. Spolu s nimi odešla i česká armáda. Do Libochovic a okolních obcí v české části republiky přichází z pohraničí veliké množství utečenců. Přišli o všechno, celý svůj majetek měli v batohu a kufru. Do města tak přišlo 384 uprchlíků, z toho 186 mužů a 198 žen, takže počet obyvatel Libochovic přesáhl tři tisíce.
10. 10. 1938 Zábor Lovosic V pondělí 10. října vstoupila do Lovosic nacistická armáda, nadšeně vítána lovosickými německými fanatičkami. V tentýž den i do Litoměřic vstoupily nacistické jednotky (76. pěší pluk Wehrmachtu) a svou činnost zahájilo rovněž gestapo. Nová hranice byla vytyčena na terezínské křižovatce.
2. 12. 1938 byl do úřadu zemského rady Landrata uveden lovosický nacista Dr. Paul Illing. V Lovosicích zůstalo asi 600 Čechů, kterým začaly krušné časy. České školy byly uzavřeny.
15. 3. 1938 byl německými vojsky obsazen zbytek Čech a Moravy a zřízen Protektorat Böhmen und Mähren (Protektorát Čechy a Morava).
Přísaha Stráže obrany státu (SOS)
„Přísahám při všem co je mi svaté, a v plné shodě se svým svědomím a přesvědčením, že budu poslušen prezidenta a vlády republiky Československé a všech svých velitelů a představených; přísahám, že budu bez odmluvy plniti jejich nařízení vždy a všude, i v nebezpečí, bez váhání a odporu, že svůj útvar neopustím, ale i život svůj ochotně dám na ochranu vlasti a za její svobodu; přísahám, že budu své druhy milovati, k nim věrně státi, v nebezpečí je neopustím, ale až do konce s nimi budu bojovat, jak mi káže mužná čest a vědomí povinnosti občanských. Tak přísahám…“
Dobová píseň
Na našich hranicích stojí stále stráž,
nečekej, Adolfe, nás se nedočkáš!
Nečekej, jdi už spát, nech si o nás zdát.
Přijď, Adolfe, časně zrána, uvítá tě z děla rána,
budem mašírovat.
Oblíbená píseň měla několik slok.
Poslední dny před záborem Lovosic v září 1938
Ve dnech 19. 6. – 7. 7. 1938 probíhal X. sokolský slet, jehož se zúčastnili i lovosičtí Sokolové, žactvo (45 žáků, 46 žákyň a 8 vedoucích), dorost i dospělí, muži i ženy. Do Prahy přijíždějí na návštěvu delegace rumunských vojáků a jugoslávských námořníků, příslušníků Malé dohody. To byly asi poslední hezké dny předválečného Československa. V srpnu se stupňovalo napětí, dokončovalo se opevnění a československé armáda byla v částečné pohotovosti.
Lidé v Lovosicích ještě 5. září asi o připravovaném zabrání Sudet nic netušili. Do poslední chvíle zdejší Češi věřili, že Lovosice nebudou do záboru zahrnuty. (Citace ze Zápisu o řádné schůzi správního výboru Sokola konané dne 5. 9. 1938 ve spolkové místnosti Sokola za účasti 17 členů – doslovné znění):
… Cvičitelský sbor usnesl se v poslední své schůzi na konání akademie, a to pravděpodobně dne 9. října. Závody o putovní cenu bratra Hellera ve střelbě vzduchovkou budou taktéž uspořádány 9. října odpoledne…
… Bratr Jelínek referuje o hlídkách, které jiné jednoty v pohraničí zřídily a dotazuje se, zda by i naše (tedy lovosická) jednota nemohla zavést podobné stálé hlídky, které by v čas nějakého nebezpečí puče pomohly svolat členstvo. Po debatě bylo doporučeno pouze vypracování pohotovostního plánu pro případ nutné pohotovosti…
Byla to poslední schůze Sokola, další se konala až 5. září 1945, přesně za 7 let.
Napětí se dále stupňovalo, zejména po sjezdu nacistické strany v Norimberku 12. září, kde Hitler přímo vyzval české Němce k povstání. 15. září Henlein vydává prohlášení: „Chceme domů, do říše“!, v němž otevřeně žádá rozchod sudetoněmecké menšiny s českým národem. Ze Sudet začali odcházet němečtí antifašisté, Židé a ohrožení Češi. Pak už události následovaly v rychlém sledu.
Autor: Eva Hozmanová