*6.4.1920 – + 28.11.1993

Čestné občanství uděleno 26. září 2013

Lovosice – Zastupitelé města na svém jednání 26. září 2013 jednohlasně schválili udělení titulu Čestný občan města Lovosice PhMr. Jaromíru Kozlíkovi. Čestné občanství mu bylo uděleno in memoriam za celoživotní zásluhy v oblasti kultury, výtvarného umění a společenského života. Jaromír Kozlík je uznáván i v rámci kraje. Pro rok 2020 byl lékárník a divadelník, regionální publicista, činný v Lovosicích, zařazenv Kalendáriu regionálních výročí Ústeckého kraje. Pan magistr Kozlík byl nejen jedním z lovosických občanů uvedených jmenovitě v knize Karla Misaře Periférie, ale i sám autorem půvabného dílka Pohlednice z Lovosicka.Jeho životbyl zajímavý, složitý, ale také plný lásky k rodině, přátelům a lidem vůbec, ke kultuře, k přírodě a vlasti.

Jaromír Kozlík se narodil v obci Ředhošť pod Řípem 6. dubna 1920. Mládí prožil v Litoměřicích, kde i vystudoval gymnázium. Poté se nechal zapsat na Obchodní akademii v Praze. Bylo to v onom nešťastném roce 1939, kdy byly zavřeny české vysoké školy. Student Jaromír Kozlík byl mezi těmi, kteří byli odvezeni nacisty do Ruzyně, ale měl štěstí – byl brzy propuštěn. Válečná léta strávil jako lékárenský praktikant u své sestry – PhMr. Marie Plaché-Čermákové, která tehdy měla lékárnu ve Všetatech.  Část praxe také sloužil v Poděbradech, kde se seznámil se slečnou Helenkou Hájkovou, svou příští manželkou. Po válce dostudoval během dvou let farmacii a nastoupil do lékárny Na Rozcestí v Lovosicích, kterou tehdy vedla shodou okolností opět jeho sestra – v té době právě ovdovělá. Dne 25. října 1947 se magistr Kozlík oženil a do Lovosic přivedl na Rozcestí i svou ženu. V roce 1948 byla lékárna znárodněna. Rodinný život se panu magistrovi vydařil. V červnu 1949 se manželům narodil syn Pavel, který provozuje praxi soukromého dětského psychiatra v Děčíně a o tři roky později dcera Petra, absolventka VŠE, která žila a pracovala v rodišti matky v Poděbradech. Po zbourání lovosické lékárny pracoval pan magistr v Litoměřicích; nejprve v lékárně U matky Boží, později jako okresní lékárník. V období „Pražského jara“ v roce 1968 se stal členem Klubu angažovaných nestraníků (KAN) a tato jeho „nežádoucí“ aktivita měla později za následek jeho odvolání z funkce a zařazení do funkce skladníka okresní lékárenské správy.

Magistr Kozlík měl opravdu širokou oblast zájmů. Jeho přátelé Antonín Barák a František Frühauf byli oba řediteli škol. „Především Františku Frühaufovi se podařilo přesvědčit otce ke spolupráci se školou. Ta vyplývala zase z jeho zálib: tatínek byl mimo jiné i velice všestranný a zdatný sportovec – hrál výborně tenis, volejbal a velice dobře lyžoval. Z těchto všech jeho aktivit pak vyplynula jeho ochota vést na škole zájmové kroužky – oddíly volejbalu a turistiky. Mnoho mých spolužáků díky tomu poznalo detailně krásy celého Českého středohoří, do něhož jsme pořádali pravidelné výlety. Zdravotnické vzdělání zase dalo škole možnost využít otce jako zdravotnický doprovod na lyžařské výcvikové kurzy, přičemž obsáhl zdatně i vedení lyžařského družstva. Vysokoškolské vzdělání včetně státní zkoušky z německého jazyka pak také umožnilo tatínkovi vést i volitelný předmět němčiny na základní škole,“ vzpomíná jeho dcera Petra.

Výjimečné byly kulturní zájmy pana magistra: dlouhý čas působil v ochotnickém divadle v Lovosicích a tato jeho aktivita později vyústila v dlouholeté členství v porotě v rámci festivalů Libochovické divadelní léto. Velmi intenzívně se zajímal o výtvarné umění – mezi jeho přátele patřil např. Antonín Barák, se kterým měl společný i další zájem – toulky v přírodě. V rodině pana magistra byly zavedeny návštěvní „čtvrtky“, kterých se zúčastňoval také tehdejší lovosický kronikář František Frühauf. Duší kozlíkovských „čtvrtků“ byla paní Helena, která nejen vytvářela z pozadí podmínky pro společenský život, ale na jejích bedrech ležely také veškeré rodinné povinnosti. Při tom vždy byla připravena být tou nejlepší hostitelkou pro libovolný počet přátel, kteří se po vernisáži či představení v rodině zastavili. Hloubka znalostí v oboru výtvarného umění byla ceněna i ředitelem litoměřické galérie Dr. Otakarem Votočkem, který pana magistra často pověřoval úvodním slovem při vernisážích. To zase zpětně rozšiřovalo okruh jeho známých a přátel z uměleckých kruhů. 

Kronika Lovosic, časté návštěvy litoměřického státního archívu, vzpomínky „starých“ rodáků – to byly pravděpodobně hlavní inspirační zdroje pro nápad sepsat publikaci o Lovosicku. Faktografické údaje sbíral magistr Kozlík cca 2–3 roky. Knihu Pohlednice z Lovosicka vydal v září 1992 Městský úřad Lovosice a vytiskla ji tiskárna Helioprint. Kniha byla záhy po svém vydání zcela rozebrána. Svému hlavnímu oboru věnoval PhMr. Kozlík seriál Historie lékárenství v našem regionu, který vycházel v týdeníku Nezávislý PROUD od prosince 1991 do února 1992.

Manželé Kozlíkovi se v r. 1992 přestěhovali k dceři Petře do Poděbrad; pan magistr byl v té době již vážně nemocen a 28. listopadu 1993 zemřel. Je pochován na poděbradském hřbitově, od ledna 2000 i se svou milovanou ženou. Byl to opravdu vzácný člověk.

                                                                                                          Eva Hozmanová

Pro zajímavost lze uvést, že i oba jeho nejlepší přátelé, Antonín Barák a František Frühauf, jsou nositeli titulu Čestný občan města Lovosice; ředitel Barák od dubna 1997 a ředitel Frühauf obdržel titul Čestný občan in memoriam v roce 2008. „Pan PhMr. Kozlík byl vynikající kulturní osobností Lovosic. Jeho hluboké znalosti zejména v literatuře, divadle a ve výtvarném umění byly pozoruhodné. Vzpomínám např. jak v počátku 60. let dal dohromady skupinu mladých učitelů (byl jsem též členem) a nastudoval s námi zajímavou Poemu Dvanáct ruského básníka Alexandra Bloka. Jako režisér byl velmi důsledný a vyžadoval přesnou realizaci svých požadavků. Ve sborové recitaci uplatňoval též způsob burianovského voice-bandu. Chodili jsme k němu na zkoušky po dobu asi 4 měsíců, než jsme to premiérovali. Jeho dcerka byla v té době též členkou mého Lovosického dětského sboru (!) přátelství pánů Kozlíka, Baráka a Frühaufa bylo velmi srdečné,“ uvádí PhDr. Vladimít Frühauf ml.               

Eva Hozmanová