Jezdecké umění napomohlo k svatbě 

Zanechali jsme pana Adama ml. z Valdštejna, truchlícího po smrti manželky Alžběty, v březnu 1614 (13. ledna 1614 jeho první žena zemřela, pohřeb se konal 17. března). Podle toho, co o jeho životě víme, byl v té době majitelem rozsáhlých statků (Hrádek nad Sázavou, Lovosice, Tryskovice, Vchynice, Kozomín, Dymokury, Běrunice, Veltruby, atd.).  Byl rovněž otcem nejméně čtyř nezletilých dítek (nejstarší Maximilián * před rokem 1600, ale nejdříve 1592, maximálně dvanáctiletý, druhorozený Rudolf, pak Pertolt *8.11.1604 a dcera Polyxena). Kvůli dětem i kvůli statkům bylo zřejmé, že se musí brzy znova oženit. Kromě toho je skutečností, že v té době měli lidé ke smrti jiný vztah než my.

Valdštejn se stihl oženit do roka po smrti své první ženy. Nevěstu našel v rodině Karla st. ze Žerotína, který se ve stejné době rozhodl pro sňatek s Adamovou ovdovělou sestrou Kateřinou Osovskou z Valdštejna. Podle deníku: 29. května 1614 – Dnes jest zamluvena sestra má panu hejtmanovi za manželku…        

Už 14. července 1614 se poprvé objevila v deníku zmínka o Johance Emilii ze Žerotína (…byl sem u paní Haukvicový, potom u šlečny) a 17.7. zní zápis: Dnes sem jedl ráno i večer u pana Drnovskýho, provázel sem šlečnu na komedii. Čerstvě ovdovělý čtyřiačtyřicetiletý šlechtic si vyhlédl opravdu mladinkou nevěstu, teprve čtrnáctiletou „Jožičku“ ze Žerotína, která v té době pobývala na zámku v Rosicích u svého poručníka Karla staršího ze Žerotína.

Zřejmě mladou dívku naprosto okouzlil, protože již 10. září panna Johanka „svůj oumysl panu hejtmanovi Karlu st. ze Žerotína vyjevila“. Pan Adam psal jednomu z poručníků Johanky, aby se mu „panna šlečna dostat mohla“. Poručníci souhlasili a tak 30. září v domě pana kardinála „se šťastně šlečna panu Adamovi zamluvila, vyprosila a den k dodání určen v neděli po Třech králích v Holomouci“.

Adam i poté svou vyvolenou často navštěvoval, vodil ji na divadelní představení a předváděl se před ní v sedle. Jezdecké umění urozeného muže v nejlepších letech upoutalo pozornost vyhlédnuté ženy. Jak by mohl dát lépe najevo dívce o 30 let mladší svou skvělou kondici a vitalitu než ovládnutím bujného koně! Jednou v listopadu 1614 si zapsal: „Dnes jsem na koni Nedvěd na Rosicích před svou šlečnou tumloval“. Sbližování s mladičkou šlechtičnou tak úspěšně pokračovalo a počátkem následujícího roku, 13. ledna 1615, si ji Valdštejn vedl k oltáři.

Svatba trvala několik dní, do Prahy mladá paní vjížděla spolu s manželem a honosným doprovodem a byla slavnostně uvedena do Valdštejnova pražského sídla. Brzy poté jeli novomanželé opět na Moravu a do Slezska, kde Adam zajišťoval majetková vypořádání těch panství, která vyženil. 22. dubna přivezl svou mladou ženu poprvé i do Lovosic. Manželství prý bylo velmi harmonické, i když jeho dcera Polyxena z Valdštejna se věkem rovnala novomanželce. Ale Polyxena se též v roce 1615 (svatba se konala 23. a 24. listopadu) provdala za Adama mladšího ze Šternberka a nebyla tedy doma na překážku.

4.1.1616 – Dnes sem jedl doma a vozil sem se na sáňkách a synové moji se mnou. (Poznámka o dětech je velice vzácná.) V dubnu 1616 se Valdštejn léčil ve Varech (Karlových) na dnu, 18.4. „přijímal počištění“, 20.4. “Dnes sem počal vodu píti, 31 hrníček“. 21.4. … 45 hrníčků“. 22.4. …55 hrníčků.“ 6.5. „Dnes sem přestal vodu píti, vypil sem jí po ty dny 276 žbánků. Jedl sem u pana Štefana.“ 18. května odjel z Varů a 26.5. se vrátil do Prahy.

V říjnu 1616, dvanáctého, „Dnes se mý znejmilejší ženě zle vedlo, tak že jest potratila mezi desátou a jedenáctou hodinou o polednách“. Johanka Emilie byla pak dlouho nemocná, i ještě v prosinci 1617 (nakonec se uzdravila a poslední syn Karel Ferdinand se Adamovi narodil ještě v roce 1628). Adama zas trápila dna, nemohl jet ani na pohřeb své sestry Sibyly z Lobkovic. Starší synové z prvního manželství Rudolf a Maxmilián odjeli po Vánocích 1616 do Říma na kavalírské cesty. 30.1.1617 – Dnes sem vypravil posla zase ku panu Brumicovi a dětem sem psal do Vlach.

Císař a český král Matyáš byl starý a bezdětný a proto Habsburkové hledali následníka trůnu. Volba padla na Matyášova bratrance Ferdinanda Štýrského. V roce 1617 se proto v Praze konaly mnohé slavnosti (jezdecké a baletní kratochvíle a alegoricky bohatá divadelní představení), aby byli čeští stavové pro volbu Ferdinanda Štýrského českým králem získáni. 24. února v jezuitské koleji hrál jednu z rolí Valdštejnův syn Pertolt. Valdštejn jako představitel konzervativního křídla v české stavovské obci prý jako jediný z katolických úředníků poukázal na skutečnost, že pouhé přijetí Ferdinanda Štýrského za českého krále by mohlo ohrozit stavovská privilegia. Ovšem, bylo to také to jediné, co učinil. Stál totiž pevně v řadách stoupenců dynastie, se kterou spojil svou kariéru.

Ve snaze získat nejvyššího hofmistra Adama z Valdštejna pro volbu přijal arcikníže Ferdinand 16. dubna Adamova syna Maxmiliána mezi své komorníky a brzy nato, 21.4., přijal jeho druhého syna Rudolfa za komorníka arcikníže Maxmilián. Dne 7.6.1617 byl přijat Ferdinand Štýrský jako český král Ferdinand II. a koncem června jeli stavové (také Karel st. ze Žerotína) pro královskou korunu na Karlštejn. Adam opět ležel sklácen dnou . Dne 29. června se konala korunovace, Adam musel „svůj ouřad poručiti panu kanclířovi“ (Zdeňku Vojtěchovi z Lobkovic). Později si to vynahradil: 8. července – Dnes sem měl audienci při králi i při arciknížeti a jest mi dodán dekret z tejný rady na 20 000 kop. Konec měsíce července prožil Adam ml. z Valdštejna v přípravách na příjezd vzácné návštěvy do Lovosic.

Z deníku:

1. srpna 1617 – Dnes císař (Matyáš) na Lovosice s králem (Ferdinand II. ), arciknížetem (Maxmilián Tyrolský) a panem kardinálem (Melchior Khesl) přijel.
2. srpna – Dnes jsme jeli do Těčína a já až do Žandova, tam sem kurfiřta našel.(Citované býčí zápasy na nádvoří zámku pro císaře Matyáše se musely konat 1. srpna; v deníku o tom ale není ani řádek.) Společně s panstvem odjel Adam ke kurfiřtovi Janu Jiřímu I. Saskému do Drážďan, kde se konaly různé zábavy a teprve 18.8. se vrátil do Prahy.

Deníky pokračují v srpnu a září na Moravě – stavové jednali s králem na moravském sněmu ve dnech 25.8. –23.9., kde byl Ferdinand II. uznán. Pak až do konce roku následují běžné zápisy: Jezdil sem s krahulcem (několikrát.). Jedl sem doma, měl sem hosty, žena má přijela z Milotic, byl sem na komedii. Dnes sem jezdil s chrty, uštval sem 4 zajíce. Dnes sem zůstal doma, jezdil sem s jestřábem. Dnes přinesli z Prahy koberečky, svíce, nachlichty a stříbrný medenice. 25.12. Dnes při jitřní sem od Jeho Milosti pana kardinála z Ditrichštejna velebnou svátost přijímal, zůstal sem tam. 31.12. Dnes sem zůstal na Kunderštorfu, i má žena, a honili sme na lišky, dostali sme dvě. Deníky z poklidné doby končí rokem 1917.

V květnu 1618 na Matyášem zakázaném sjezdu přiměl hrabě Thurn stavy a pražské obyvatele k defenestraci dvou císařských místodržících (Viléma Slavaty z Chlumu, Jaroslava Bořity z Martinic a písaře Fabricia) z oken české kanceláře na Pražském hradě 23.5.1618. České stavovské povstání začalo.

Citátů z deníku Adama mladšího z Valdštejna, informací o Valdštejnově životě a některých údajů z historických komentářů použito se souhlasem Doc. Mgr. Marie Koldinské, Ph.D.

Ing. Eva Hozmanová

První manželství, vzorný rodinný život a skvělý vzestup oblíbence všech Habsburků

Minule jsme zanechali pana Adama na vrcholu kariéry. Vraťme se ale ještě nazpět k jeho dětství a mládí. Z jeho deníků skutečně vyplývá, že mu bylo upřeno rozsáhlejší vzdělání i závěrečná kavalírská cesta po západní Evropě. Neuměl ani jednoduché latinské věty a není zapsán na žádné ze známých univerzit. V době jeho života již španělština a románské jazyky vůbec patřily k výzbroji šlechtické elity (Vilém Slavata, Zdeněk z Lobkovic), i když jednacím jazykem v Čechách byla v té době čeština (s Vídní němčina, výjimečně latina). Ctižádostivost mu ale nechyběla a pražský dvůr Rudolfa II. nabízel pro šlechtice různá uplatnění. Mladý Adam se pomalu krůček po krůčku začal prosazovat a pro svůj smířlivý charakter získával pověst autority vhodné pro smírčí jednání. Také se v jeho pražské rezidenci scházela pestrá společnost bez ohledu na vyznání (pan Adam po otci staroutrakvista, konvertoval sice ke katolictví, ale byl nábožensky vlažný). V roce 1598 se na Českém sněmu podepisoval: Adam mladší z Valdštejna, na Hrádku nad Sázavou a Lovosicích, JMCské rada a komorník.

Po žebříčku funkcí postupoval hlavně pro opravdovou loajalitu k Habsburkům (Rudolfovi II, Matyášovi i Ferdinandovi II.). Rudolf II. mu svěřoval různá diplomatická jednání, dokonce i přípravu sňatku své nemanželské dcery Karoliny. Že měl k němu Rudolf II. skutečnou důvěru i sympatie, je zřejmé i z rychlosti vyřízení jeho žádosti povýšení vsi Lovosic na město (deníkové zápisy z této doby bohužel chybí). V roce 1606 se stal dvorním štolmistrem a pronikl tak mezi špičku nejvyšších úředníků dvora, v roce 1611 se stal hofmistrem, druhým mužem mezi úředníky. Posléze si získal přízeň i nového českého krále Matyáše, ale nepohněval si ani suspendovaného Rudolfa II.; ten ho obdařil hodností svého tajného rady. Valdštejn byl tedy, jak je vidět, velmi obratným politikem a byl za tolerantního a smířlivého považován i na začátku stavovského povstání v roce 1618. Jeho průběh, další osudy Adama z Valdštejna a jeho rodiny, vzestup a pád jeho synovce Albrechta a dědictví po něm, vylíčíme v dalším pokračování. Teď se vraťme k jeho zálibám a prvnímu manželství.

Vřelý poměr měl Valdštejn,  vášnivý lovec a vynikající jezdec, nejen ke psům, ale i ke koním. Láska ke koním možná souvisela také s jeho pracovními povinnostmi. Adam mladší z Valdštejna totiž po jistou dobu působil u dvora Rudolfa II. jako štolmistr; dohled nad císařskými stájemi včetně nakupování nových koní patřičně reprezentativního vzhledu a původu tak patřil k jeho běžným povinnostem.

Některé z koní si ale zvlášť zamiloval a těmto svým oblíbencům dával jména. Jména volil zvláštní – Páv, Černín či Nedvěd. (11.9.1602 A dnes jsem dal Jeho Milosti Císařský koně, kterýmu Páv říkali …) Když mu v březnu roku 1617 pošel oblíbený kůň Hubero, neopomněl si to poznamenat do deníku (15.3. Dnes sem přišel na Zoušice (Žehušice), kůň Hubero mi umřel.). Učinil to se stejně samozřejmě jako si zapisoval úmrtí příbuzných a přátel; milovaní koně patřili do jeho světa stejně jako lidé.

Jeho první žena Alžběta Brtnická z Valdštejna byla evangelického vyznání a jejich sňatek se konal 11. února 1591. Často s ním jezdila na různé oslavy, křty, svatby i pohřby. Též občas odjížděla na venkov, aby si udržela přehled nad počínáním vrchnostenských úředníků a nad správným hospodařením na jejich panstvích; pan Adam musel zůstávat při dvoru. I její odjezdy a příjezdy zapisoval pan Adam do deníku. Občas se zmiňoval rovněž o sporu s Litoměřicemi kvůli „vysazení vsi Lovosic za městečko“ (spor byl po mnoha odkladech ukončen ve dnech 21.-23.května 1615, Valdštejn u komorního soudu svá problematická práva prosadil) .

Uveďme několik úryvků z deníku, které se týkají přímo rodinného života pana Adama z Valdštejna. Deník je psán v 16 sešitech v kožené vazbě zdobených Valdštejnovým erbem; bráno z dnešního hlediska, jedná se spíše o poznámky. Zápisky jsou krátké z několika důvodů: autor používal pro záznamy předtištěné kalendáře a místa pro zápis nebylo mnoho. Deník si pan Adam vedl hlavně pro zapamatování kontaktů s vlivnými osobnostmi, přáteli a příbuznými, trochu také pro budoucí potomky, aby viděli, k jaké společenské vrstvě mají Valdštejnové náležet.

28.9.1602        A Pán Bůh z požehnání svýho svatýho ráčil mý nejmilejší ženě pomocníkem bejti a nám spolu cerku dáti mezi desátou a jedenáctou hodinou na půl orloji.

27.10.1602        Dnes sem dal křtíti cerku svou, kerý říkají Alžběta Bibiana a kmotrové byli: kníže brunšvejckýho a kněžny posel, pan hrabě Fridrich z Fürstenberka, pan Trčka, pan Záruba, pan Henyk a kmotry landkrabinka z Lejctenberka, hrabinka ze Serynu, paní Slavatová rozená z Hradce, paní Václavová Chynská, panna Jožička z Donína, panna Jidka z Valdštejna.

18.8.1604        … a mně zlá novina přišla, že cerka má Bibiana Alžběta stůně na červenou (asi spála), jel jsem až na Svijany. 19.8. Jel jsem na noc do Brandejsa. A dnes cerka má umřela ve dvě hodiny po poledni. Pán Bůh rač jí milostiv bejti. 21.8. Dnes sem dal cerku svou mrtvou na Hrádek do sklípku, kde se kladem, vézti. (Rodinná hrobka.)

8.11.1604        Dnes ráno mezi sedmou a vosmou hodinou na půl orloji Pán Bůh šťastně pomocníkem bejti a mý nejmilejší ženě syna dáti ráčil. 16.11.Jedl sem u pana Jakuba Prejnera a potom sem dal svýho syna křtíti, večeřel sem u pana Honfridricha Hofmona. Tito byli kmotrové synu mýmu Pertoltovi: Jeho Milost knížecí pan landkrabě Jiří Ludvík z Lejchtenberku; pan Zdeněk Albrecht z Lobkovic, nejvyšší kanclíř Království českýho; pan Kryštof Truksas starej, Jeho Milosti Císařské komorník; pan Leopold z Lobkovic, nejvyšší převor Strakonickej; pan Paul Náry, nejvyšší na pevnosti Varadínu a paní kmotry tyto: paní Prejnerová, maršálková dvorská; paní Rudolfová Trčková.

25.1.1605        Jedl jsem u pana Štefana a večeřel jsem doma u pana Adama staršího z Valdštejna. Umřel mi ten kůň karamanskej od pana Karla Tejfle.

13.9.1607        Pan Ondřej Mrakeš jel pryč, jedl sem u pana prezidenta, večeřel sem doma, poslal sem do Franckfurtu pro koně. Dnes jest mne Pán bůh velikým zármutkem navštíviti ráčil, mýho syna Vladislávka 2. hodinu po půlnoci z tohoto světa k slávě svý povolati, kerej byl stáří šest let. Poněvadž jest se tak jeho božský milosti líbilo, i z toho budiž čest a chvála vzdávána. 14.9. Jedl sem doma ráno i večer. 15.9. Jedl sem doma ráno i večer. Dnes sem dal svýho syna na Hrádek vézti a pochovati. 16.9. Jedl sem doma, běhali sme kroužku.

1.10.1607        Vezl sem se svou ženou pannu Carlinu z poručení Jeho Milosti Císařské panu Atymisovi. Téhož dne sem ukazoval Jeho Milosti Císařské dvanáste klisen, kderý přivezli z Neapolis a šest koní a dva tumlovaný koně od knížete florenskýho a třetího koně třpaska.

8.6.1609          Pán Bůh rač pochválen bejti, dnes mi 40 let. (Rok narození je 1569 nebo 1570.)

10.7.1609        Dnes jest majestát od jeho Milosti Císařské podepsán, sou stavové žádáni, aby zejtra nahoru přijeli pro majestát. 11. Dnes nahoru přijeli, ale nemohli sme se o to porovnati, co od Jeho Milosti Císařské mají odvésti. 12. Dnes je majestát odveden, měl sem mnoho hostí.

23.5.1611        Dnes se sněm publikoval, stalo se propuštění, krále vyhlášení i taky korunování (Matyáše). 28.5. Jedl sem doma ráno i večer, měl sem hosty. Dnes mi oznámeno, že budu mít klíč u krále (A. se stal Matyášovým komorníkem). 18.6. Dnes sou ouřady obnoveny, král Matyáš za hofmistra pana Adama ml. z Valdštejna, kerej sudím byl, menoval.

9.7.1611          Dnes sem jedl u pana Adama a večeřel sem doma. A dnes sem dostal od Jeho Milosti Císařské odpuštění od ouřadu štolmistrskýho a JMC ráčil mi dáti titul tejný rady pro mý věrný a stálý služby. 13.8. Dnes sem jedl u pana Trčky a pan Albrecht  z Valdštejna ke mně přijel.

14.9.1612        Dnes sem jedl ráno i večer doma a přišla mi novina zlá, že v Lovosicích 36 domů vyhořelo a můj dvůr se vším obilím, zapálil landkučí (!) pana Kryštofa Losa. 1.10. Jedl sem doma. Dnes sme nesli mrtvý tělo slavný paměti císaře Rudolfa v noci do kostela hlavního, tam byl dán ihned do sklípku.

13. ledna 1614 odjel dle deníku pan Adam k panu z Vrtby na Janovice a jeho žena na Hrádek. Po půlnoci dostal zprávu, že jeho žena zemřela. Podle současníků bylo manželství velmi šťastné, přestože byli rozdílné víry. Ztráta se ho zřejmě hluboce dotkla, musel být velmi zarmoucen, protože události věnoval téměř půl strany:

Dnes ve dvě hodiny po půlnoci přišla mi ta velice nešťastná a hrubě zarmoucená novina na Janovice ku panu Sezimovi z Vrtby, že jest mou po Bohu nejmilejší manželku Pán Bůh na cestě nedaleko Sázavy skrze moc svou svatou nemocí navštíviti a šlakem poraziti ráčil a hned na díle řeči ukrátiti a potom na ráno mezi vosmou a devátou hodinou na půl orloji z tohoto bídnýho světa povolati a s tak velikejm přítelem rozloučiti a mne spolu s mnohejmi v těžkým zármutku a sirobě zanechati ráčil Pán Bůh, ten rač tý svatý paní její milý duši milostiv bejti a mne v tak těžkým trápení a zármutku trpělivosti propučiti, abych toto vše mohl snášeti a Pána Boha nehněvati, děj se jeho svatá vůle ve všem, kdy ráčí, ať mě ráčí potěšiti. 14.1. Dnes sem jel stěží do Sázavy a na cestě mi ta přehrozná, těžká a žalostivá novina přišla, že jest mý potěšení na tom světě umřelo a tudy nás věrný manžely rozloučilo, dal sem ji vézti na Hrádek. 17.3. Dnes byl pohřeb mý nejmilejší manželky, kderý Pán Bůh rač lehký odpočinutí dáti. 22.3. Dnes sem byl ve Starý Boleslavi na pouti a smířil sem se se svejm spasitelem, přijel sem zase do Prahy.

Druhé manželství a osudy našeho hrdiny za stavovského povstání a po Bílé hoře uvedeme příště.

Vysvětlivky

• Nejvyšší dvorský štolmistr byla čtvrtá nejvyšší funkce u habsburského dvora; dohlížel na císařovy koně, kočáry a příslušné služebnictvo. Tento úředník a hodnostář požíval na císařském dvoře velké vážnosti a byl štědře odměňován penězi.
• Adam starší z Valdštejna na Žehušicích (také Adam Krátký z Valdštejna) se v roce 1598 se na Českém sněmu podepisoval Adam starší z Valdštejna a na Sedčicích, JMCské mundšenk. V Praze vlastnil dům, dle deníku tam pan Adam ml. z Valdštejna často chodíval na večeři. Zemřel v roce 1615 a byl pohřben v Týnském kostele v Starém Městě pražském. (Aby se šlechtici stejných jmen z různých rodových větví nepletli, byli označováni starší, mladší, Krátký apod.)
• Majestát na náboženskou svobodu (obvykle známý jako Rudolfův Majestát) byla listina vydaná Rudolfem II. 9.7.1609. Tato listina potvrzovala svobodu náboženství v Českém království a byla zanesena do zemských desek jako zákon platný pro všechny země Koruny české.

Citátů z deníku Adama mladšího z Valdštejna, informací o Valdštejnově životě a některých údajů z historických komentářů použito se souhlasem Doc. Mgr. Marie Koldinské, Ph.D.

Ing. Eva Hozmanová

Adam ml. z Valdštejna a jeho záliby

V 16. a 17. století bývalo zvykem, že mladí pánové ze šlechtických rodin prošli důkladnou výchovou; buď měli soukromého učitele nebo několik chlapců navštěvovalo stejnou tzv. „zámeckou školu“. Zpravidla se obstojně naučili několik jazyků (evropským jazykem byla tehdy španělština, ale obvykle ovládali slušně i latinu a němčinu, čeští šlechtici především i češtinu), trochu zeměpisu, trochu počtů, náboženství, základy práv, zabývali se i rétorikou a hudbou… K dobrým mravům patřila výtečná znalost jízdy na koni, a jak by se dnes řeklo sportovní hry (zápas, šerm, lov). Ve 12-13 letech následovala pážecí služba u nějakého významnějšího šlechtice a pak tzv. kavalírská cesta někam na univerzitu do ciziny. Výběr univerzity záležel na náboženské orientaci rodiny (například synovec pana Adama z Valdštejna Albrecht v roce 1599 začal studovat na evangelické univerzitě v německém Altdorfu – studia ale nedokončil, po roce byl ze školy vyloučen). Majitel vsi Lovosic a dalších vesnic, významný velmož a dlouholetý politik u císařského dvora tří císařů, ale kupodivu na rozdíl od svých mnoha vrstevníků kavalírskou cestu neabsolvoval. V kariéře mu to ale nechybělo.

Vzdělaní velmožové té doby mezi sebou hojně korespondovali či si dokonce psali obsáhlé deníky. A na štěstí pro nás v Lovosicích si velmi podrobné zápisky psal též pan Adam ml. z Valdštejna (*1570 – †1638), díky němuž byla ves Lovosice 4. července 1600 povýšena na město. A dalším štěstím bylo, že Doc. Mgr. Marie  Koldinská, Ph.D., si právě jeho deníky vybrala ke studiu a v roce 1996 je připravila k vydání (Deník rudolfinského dvořana : Adam mladší z Valdštejna 1602-1633, Argo 1997, spolueditor Petr Maťa).  Na druhou stranu je smůla, že publikace je zcela rozebrána a nevlastní ji už ani sama paní doktorka. Pokud bychom práci chtěli získat pro naše muzeum, museli bychom požádat některou knihovnu o zhotovení kvalitní kopie.

Než začneme psát o jeho zálibách, jen si stručně zrekapitulujeme jeho životopis. Rod Valdštejnů byl v 16.století rozdělen do několika větví, a tak bohatstvím žádná z větví až na moravské Valdštejny z Brtnice nevynikala. Ani nejbohatší Valdštejn – Jan na Hrádku nad Sázavou – otec Adama ml. z Valdštejna, se nemohl měřit třeba s Vilémem z Rožmberka. Byl to ale po mnoha letech první Valdštejn, který v zemi něco znamenal. Své postavení si vysloužil nejen množstvím majetku, ale i osobními schopnostmi. V letech 1554 – 1570 byl nejvyšším sudím a poté až do své smrti nejvyšším komorníkem.

Adam z Valdštejna se narodil v roce 1570 (uváděno je ale také 8. 6. 1569), už  roku 1576 mu zemřel otec. Panství spravovala po dobu nezletilosti chlapců Adama a Karla jejich matka, Mandalena rozená z Vartemberka. Adam zvaný Dlouhán byl svou matkou vychováván jako vlastenec a schopný hospodář. Ke dvoru císaře Rudolfa II. přišel někdy před rokem 1590.

V roce 1591 se pan Adam oženil s Eliškou z Valdštejna (*1563-†1614) z moravské větve (jinde je uváděna také jako Alžběta Brtnická z Valdštejna, ale jde o jednu a tutéž šlechtičnu, rod je uváděn také jako Brtničtí z Valdštejna). Pan Adam vlivem svého tchána rychle postupoval v hodnostech a patřil k oblíbencům císaře. V roce 1596 se stal císařským komorníkem a správcem císařských stájí. Roku 1603 byl jmenován radou české komory. V letech 1605 – 1606 byl nejvyšším maršálkem a v letech 1608 – 1611 nejvyšším zemským sudím. Když ho sesazený císař Rudolf II. v červenci roku 1611 propustil ze svých služeb, přiznal mu za odměnu titul tajného rady. Nový král Matyáš přijal Adama mezi své věrné a jmenoval ho nejvyšším hofmistrem. V roce 1627 se Adam stal nejvyšším purkrabím a tento úřad zastával až do své smrti. Jeho první žena v roce 1614 zemřela (synové Rudolf, Maxmilian a Pertolt) a v roce 1615 se oženil s o 30 let mladší Johankou Emilií ze Žerotína. Z druhého manželství vzešli synové Jan Viktorin a Karel Ferdinand. Císař Ferdinand II. povýšil jeho syny do hraběcího stavu. Adam však raději zůstal „českým pánem“.

Adam zemřel 24. srpna 1638, když před tím rozdělil svůj rozsáhlý majetek mezi své čtyři syny. Komorní Hrádek (původně nazývaný Hrádek nad Sázavou) dostal hrabě Jan Viktorín z Valdštejna, bohaté valdštejnské statky v severních Čechách (mezi nimi také Lovosice) obdrželi ostatní synové Karel, Maxmilián a Rudolf. Z nich Maxmilián získal po Albrechtovi z Valdštejna panství mnichovohradišťské a převzal i proslulý Valdštejnský palác na Malé Straně v Praze.

O čem se tedy v denících dočteme? Dávné zápisky před staletími zesnulého šlechtice nás zpravují o mnoha drobných příhodách, o lásce ke koním a psům, hrách a lovu, hostinách, ale i o kariéře.  Mnozí šlechtici si zapisovali do deníků, které byly mnohdy koncipovány jako památka pro potomky, s kým významným obědvali, večeřeli nebo přímo pili, aby tak dokumentovali svůj význam. I Adam ml. z Valdštejna, dvořan Rudolfa II., Matyáše a Ferdinanda II., který završil svou úřednickou kariéru jako nejvyšší purkrabí a tajný rada, si ve svém deníku pravidelně zapisoval především u koho jedl, a teprve potom a jaksi na okraj, co jiného se ten den stalo.

Ve svých denících nám zanechává tento významný český šlechtic, strýc slavnějšího Albrechta, velmož, konvertita ke katolicismu, nejvyšší purkrabí Českého království a loajální úředník několika habsburských panovníků, poznámky rovněž o různých šlechtických kratochvílích.. Z jeho zápisků vyplývá, že to byly většinou nekrvavé disciplíny, které původně byly jen průpravou pro rytíře – např. „běhání ke kroužku nebo ke kvintaně“.

Z rytířů – válečníků se koncem 16. a počátkem 17. století stali diplomati a úředníci, proto jejich zábavy ztrácely na tvrdosti.

Pan Adam si asi každé takové zápolení zapisoval poctivě do svého deníku a tak si můžeme přečíst, že například v roce 1607 „běhal ke kroužku“ hned sedmnáctkrát a nikdy neopomněl poznamenat, kdy byl vyhlášen nejlepším borcem soutěže. To byl ovšem v tomto ohledu velmi vydařený rok. Soutěž se mnohdy konala jen mezi dvěma šlechtici a sloužila k ukrácení dlouhé chvíle, někdy ale i souboje zúčastnila větší společnost. Ceny pro vítěze byly symbolické. Nejzdatnější jezdec obvykle dostal od některé z přihlížejících dam věnec, někdy navrch prsten nebo koflík.

Místo sportovního souboje se také někdy vyjelo odpoledne na lov se psy nebo sokoly, následovala opulentní večeře a poté třeba hra v pikety nebo vrchcáby. Deník Adama mladšího z Valdštejna se však nedochoval úplný, a tak nevíme, do kolika let se šlechtic této zábavě „běhání ke kroužku“ či „běhání ke kvintáně věnoval“, ale ještě v roce 1617, tedy v době kdy mu už bylo 48 let, se zúčastnil hned několika soutěží. Výhodou běhání ke kroužku byla jednoduchá pravidla a nenáročnost na rekvizity. Jezdec měl za úkol v trysku na své kopí navléct zavěšený kroužek. Z toho vyplývá, že se dalo provozovat prakticky kdekoliv a kdykoliv. Tedy žádná nákladná zbroj, žádné tribuny pro diváky, stačil kůň, kopí a kroužek.

Obdobou „běhání ke kroužku“ bylo „běhání ke quintaně (kvintaně)“. Jezdec na koni musel kopím zasáhnout v trysku daný cíl. Kvintanu představovalo většinou jednoduché zařízení tvořené otočným břevnem. Na jednom rameni byl upevněn štít, který měl jezdec za úkol trefit, na druhém konci visel těžký pytel nebo obušek, jímž byl neopatrný borec udeřen do zad, pokud se při průjezdu včas nesehnul. O této hře píše pan Adam v deníku jen 16x, o kroužku celkem 60x. Obě hry se hrávaly většinou na svatbách a jiných slavnostech.

Ještě v roce 1929 v deníku běhání „ke kroužku a ke kvintáně“ zmiňuje, ale už jen jako divák. S pasivní úlohou se ale úplně nespokojil, osobně vybíral koně k slavnostem a alespoň jako rozhodčí se roku 1631 účastnil „běhání k nedvědu a k jelenu“.

Nejen sportem, ale i hazardními hrami trávili šlechtici volný čas. Podle deníku Adama mladšího z Valdštejna hrál tento český velmož často vrhcáby, hrával je dobře a o nemalé částky. Jeho častým spoluhráčem byl prezident říšské dvorské rady landkrabě Jiří Ludvík z Leuchtenberka. Ze záznamů pana Adama vyplývá, že spolu zasedali k vrhcábnici nejčastěji v letech 1602 – 1603. Od prvního záznamu do konce roku 1605 pan Adam vyhrál v hazardu obecně 20 358 tolarů a 870 dukátů. Za stejné období prohrál jen 4 680 tolarů a 1176 dukátů. Za toto období zasedl k hráčskému stolu v 92 dnech a byla období, kdy hrál i několik dní za sebou.
Pan Adam byl tedy hráč úspěšný a vyhrával hodně.

Z deníků se také dozvídáme o jeho lásce ke psům – citace z deníku:

„Dnes byla tři kázání, pan Adam Trčka včera večer sem přijel a přinesl od starýho pána pěknýho psíčka“, zapsal si 19. března 1633 pan Adam do deníku.

Ještě větší radost měl Valdštejn o pár měsíců později – do deníku zapsal narození štěňat, jež přivedla na svět právě chrtice červená, kterou dostal darem od hraběte Trčky. Ta chrtice červená od pana Trčky se oštěnila a má jich osm, zapsal si spokojený Valdštejn do deníku v červnu téhož roku.

V jiných dnech se zmiňuje Valdštejn o účasti na bohoslužbách, stolování s přáteli, sledování veřejné popravy, o lovech, ale také si stýskal na bolesti zubů či na dnu. Pisatel deníku nezanedbával však ani události celoevropského dosahu. O měsíc dříve, než se zmínil o psíčkovi, jehož mu věnoval hrabě Trčka, psal o chystaném pohřbu svého syna Pertolta, který padl v listopadu roku 1632 v bitvě císařských se Švédy u Lützenu. Padlého čekaly honosné pohřební obřady s vojenskými poctami a jeho památka byla zvěčněna v podobě nákladného náhrobku.

Z Valdštejnových deníků vyčteme i čilý diplomatický ruch u dvora císaře Ferdinanda II. Adam mladší z Valdštejna, který stál jakožto nejvyšší purkrabí v čele české zemské vlády a nacházel se tak ve svých třiašedesáti letech na vrcholu kariéry, nemohl politiku pominout. Svět jeho osobních zálib a všednodenních starostí i radostí se prolínal se světem vysoké politiky a dvorské diplomacie bez ohledu na jeho přání, přibývající léta a zhoršující se zdravotní stav. Do deníku psával pan Adam také o lovech, které se konaly u panovníkova dvora ve Vídni a jichž se zúčastnili jeho oblíbení chrti.

Ing. Eva Hozmanová