Zapomenutý poklad u Tříkřížového vrchu

Položme si otázku kdo, kdy a proč se snažil tomuto tak tajemnému místu vtlačit symbol křesťanství v podobě třech křížů a nazval ho Kalvárií. Je to jen pouhá symbolika, magie či náhoda? K tomuto prazvláštnímu místu se váže hned několik pověstí. Je zvláštní, že zdejší místo si oblíbili také Templáři a zbytky jejich tvrze a kláštera, byly patrny ještě v 19. století. Je možné, že se jednalo i o obětní místo, neboť se zde nalezl také největší říční poklad v českých zemích, který obsahuje ke stovce bronzových

Povězme si příběh o Václavovi, který ten poklad našel

Václav byl malý čiperný chlapec, který žil a vyrůstal v obci Lukavci spolu se svou sestrou Aničkou. Ve svých 14 letech jako správný dobrodruh odcestoval do Prahy do Labsko-plavební společnosti, kde se plavil na trase Praha – Hamburk. Na svých plavbách se v lovosickém přístavu seznámil s překrásnou Marií, a z jejich lásky se jim narodil syn. Nepřízeň osudu jim však nedovolila, aby se mohli spolu vzít. Byla válka, Marie byla Němka a Václav Čech. Netrvalo, dlouho válka skončila, ale Václav s Marií se opět nemohli vzít. Ke konci války v roce 1945, byl Václav shodou okolností na lodi v Hamburku, kde všichni padli do amerického zajetí. Po příjezdu ze zajetí čekala na Václava další šokující zpráva, Marie spolu se synem jsou zařazeni do odsunu. S velkým nasazením sil Václav zařídil, aby jeho rodina mohla zůstat v Čechách. A konečně po dlouhé době v roce 1948 se mohli oba vzít. Tou dobou bylo jejich synovi již pět let. Po složení kormidelnických zkoušek si zařídil, aby se jeho manželka i se synem mohli spolu s ním účastnit plavby do Hamburku. Bohužel nepřízeň osudu tu opět hrála velikou roli a během plavby měl Václav veliký úraz na hlavě.
Na vyslaný signál z lodi s prosbou o pomoc však nikdo nereagoval, ačkoli okolo nich plulo mnoho českých lodí. Signál zachytila až německá loď, která jim pomohla a dopravila je do Hamburku. Václavův stav byl velmi vážný a vyžádal si hospitalizaci v nemocnici půl roku.
Po návratu domů složil Václav již kapitánské zkoušky, ale plavit se takovou dálku, už nechtěl. Přes veškeré nabídky od společnosti, přijal práci bagristy na Labi.

Když kolem roku 1951 čistil Václav dno na řece Labi u Tříkřížového vrchu, podařilo se mu tu nalézt největší říční poklad v českých zemích, který obsahoval ke stovce bronzových zbraní a šperků. Máme záznamy, že první zprávy o nálezu takových bronzových předmětů pocházejí již z roku 1933, kdy vždy skončily v rukou soukromých sběratelů a po válce se podařilo zkonfiskovat německým soukromým sběratelů ještě dalších 36 předmětů vybagrovaných u Tříkřížového vrchu a odevzdat do litoměřického muzea. Osm dalších předmětů se dostalo do muzea v Třebenicích. Přesto se nálezy dále ztrácely. Zájem o bronz projevovali i úředníci z vedení podniku. Dvě čepele mečů zdobily kancelář pískovny.

Z celého pokladu si Václav z Lukavce odnesl jeden meč domů a daroval ho místní škole v obci, kde tou dobou byl ředitelem pan Tůma, který se později odstěhoval do Litoměřic a stal se školním inspektorem. Bohužel se bronzový meč ze školy s odchodem pana ředitele také ztratil. Je však s podivem, že o objevení tak velkého pokladu, který je dnes částečně vystaven v litoměřickém muzeu, ví jen pár zasvěcených a jméno jeho nálezce Václava Kociána z Lukavce se ztrácí v čase zapomnění. Ani nám není jasné, jestli někdy Václav dostal za tak skvělý objev alespoň menší kompenzaci, či poděkování.

Sepsal Martin Ladislav Brůža s laskavým svolením Václavovy sestry Anny z Kladna roku 2013.

BOAS 21.3.1975 Lovosice

BOAS 21.3.1975 Lovosice
Historie automobilových orientačních soutěží v bývalém Československu sahá do šedesátých let 20. století, kdy Svazarm začal pořádat tzv. branně-orientační automobilové soutěže (BOAS).
Tyto soutěže si brzy získaly velkou popularitu, takže na některých závodech startovalo i více než sto soutěžních posádek. Vlastní závod býval obvykle doplněn o branné prvky, které soutěžící plnili na stanovištích rozmístěných po trati (hod granátem, střelba ze vzduchovky apod.). Vrcholem popularity BOAS byl přelom sedmdesátých a osmdesátých let.
Obvyklou součástí bývala jízda zručnosti. Konala se vždy na uzavřeném prostranství a spočívá v projetí krátké, předem určené trati, jejíž plánek je zveřejněn dopředu. Základním hodnoticím kritériem je čas, zároveň je však třeba správně projet všechny vytyčené prvky, mezi něž obvykle patří slalom (vpřed, někdy i vzad), zajetí nebo zacouvání do garáže, zastavení vozidla na přesnost, osmička apod. Výsledné pořadí je dáno kombinací dosaženého času a počtem chyb při průjezdu jednotlivých prvků.

Soutěžní posádka obvykle sestává z řidiče a navigátora. Role navigátora se často zejména u začínajících posádek poněkud podceňuje, ačkoliv právě navigátor je tím důležitějším členem posádky a jeho schopnosti daleko více ovlivňují úspěch posádky v soutěži než jízdní zručnost řidiče.

foto: Miroslav Hvorka

img308 img309 img310 img311 img312 img313 img314 img315 img316 img317