O historickém znaku města

V roce 1574 získal panství Lovosice Jan z Valdštejna na Komorním Hrádku (+ 1576). Jeho syn Adam, zv. Dlouhý, (* 1570, + 1638) požíval na dvoře císaře Rudolfa II. vladařovy přízně. Jako budoucí královský maršálek (1605 – 1607), nejvyšší sudí zemský (1608 – 1611), nejvyšší hofmistr (1611 – 1619; 1620 – 1627) a nakonec nejvyšší purkrabí Království českého (1627 – 1638), držitel Řádu zlatého rouna a příjemce hraběcího titulu, dosáhl u císaře povýšení Lovosic na městečko a udělení městského znaku. Vydaná a dodnes v originále zachovaná listina císaře byla datována 7. 7. 1600.

Pro podobu znaku má z pohledu heraldického úzu prvořadý význam popis znaku. V privilegiu je znak popsán takto: „… Sstit Modre nebo Lasaurowe Barwy, w niemž Brana odewržena, iakoby we zdi Stinkami po wrchu ozdobenimi Sstukwerkem Sstwerhranym vdielana a pržiprawena byla se dwiema Wiežiemi, po stranach Brany te na Wieziech cžierwenymi Krowy každey wo dwau Sspieczych a w každe Wiezy dwie Wokna prži wrchu a tržeti po zpodu, w Branie pak po zpodu Mržižie pokosnym spusobem za niž Lwa pržes polowiczy po zadni kyty shuru wyzdwizieneho Nohy pržedny rozloziene, hsta odewržena Yazyk wyplazeny a Woczas tež wzhuru wyzdwižieny magicziho, wsse to Zlute nebo Zlate Barwy wynika…“. Vedle uděleného znaku bylo povoleno provozování řemesel a živností, konání týdenních trhů a užívání zeleného vosku pro pečetění (SokA Litoměřice, AM Lovosice, privilegia č. 1. Opis v Národním archivu – Saalbuch 15, fol. 182 – 185, Saalbuch 187, fol. 217, Saalbuch 254, nefoliovaný; Česká dvorská kancelář, karton č. 540).

Uprostřed listu privilegia je znak vymalován. O vyobrazeních v privilegiích platí, že jsou po popisu druhým nejdůležitějším zdrojem informací o podobě znaku. Malba znaku jeho popis doplňuje a obvykle bývalo v privilegiích zejména z doby před rokem 1620 na tuto skutečnost odkazováno. Tak i v případě lovosického znakového privilegia můžeme číst: „… Yakz s wsseczim wtipem a I~mienym Mistrowstwy Malerzskeho v prostrzed Listu tohoto gest wymalowano a Barwami hoyniegi wyswietleno..“. Pro historický znak města Lovosice z toho vyplývá, že věže popsané „na věžích červenými krovy, každý o dvou špicích…“ neznamená, že na střeše věží jsou dvě zlaté „špice“, ale že střecha je valbová (má tvar dlátka) a „špice“ jsou pouze dva „konce rohy“ střechy. Při pečlivé prohlídce vyobrazení znaku v privilegiu je zřejmé, že na každé střeše jsou dvě makovice na žerdích (na věži vlevo díky setřelé malbě již méně zřetelné). U lva je patrné, že má červený jazyk, který v popisu uveden není. Podle soudobého terminologického úzu by v popisu neměla barva jazyku lva chybět. Lev má původ v erbu pánů z Valdštejna a tam má také krom jazyka i červenou zbroj (drápy), kterou vyobrazení privilegia neuvádí a drápy jsou zlaté jako celý lev. Neobarvení drápů na červeno u Iva v lovosickém privilegiu není nutné vnímat jako pochybení. Je jistě pozoruhodné, že hradba, věže i cimbuří jsou konstruovány z kamenů, které mají podobu inspirovanou renesančními psaníčkovými sgrafity. Uvedenou vnější úpravu kamenů není potřebné v současném kresebném provedení znaku opakovat. Věže jsou opatřeny okny a pod nimi jsou nepochybně obloukové dveře (snad dokonce zavřené). Přesto jsou tyto dveře „privilegiem vnímány jako okna a tuto skutečnost je nutné respektovat. Mříž je“ namalována jako kovaná s pruty poněkud subtilními. Modrý štít je v okolí věží damaskován (damascénován) tmavomodrou kresbou rostlinných motivů a rozvilin. Jde o dekorativní prvek a nikoliv o heraldickou figuru.

Ačkoliv byla podoba znaku města Lovosice jednoznačně dána privilegiem z roku 1600, přesto v průběhu minulých jednoho a půl století byl tento znak kreslen rozličnými, navzájem odlišnými a také chybnými způsoby. Na dalších řádcích budou jednotlivá vyobrazení lovosického městského znaku komentována.

Nejstarší kompendium městských znaků v Českém království od Vincenze Roberta Widimského bylo vydáno ve Vídni v roce 1864. Widimsky zřejmě neměl k dispozici informace obsažené v privilegiu z roku 1600 a tak v podstatě podobu znaku vyfabuloval. Odlišnosti od znaku v privilegiu jsou tyto: věže nejsou kvádrované, mají jen jedno okno místo tří a střecha je sedlová a nikoliv valbová, hradba stojí na trávníku a k bráně je vedena cesta. Uvedené doplnění trávníkem a cestou lze mít za Widimského „úchylku“ použitou u mnoha dalších městských znaků s branami – snad na základě „logické“ úvahy, že hradba musí na něčem stát a musí k ní vést cesta. Znak má zlatý lem a ten je nutné označit jako další z Widimského „libůstek“. Lem je téměř u všech jím uvedených znaků, ačkoliv ke znaku nepatří – lem je heraldická heroldská figura, která se musí tzv. hlásit. V textu je znak popsán v souladu s chybným vyobrazením (Vincenz Robert Widimsky, St~dtewappen des ósterreichischen Kaiserstaates, I. Kónigreich B~hmen, Wien 1864, s. 73, No. 276). Inspirací pro Widimského pojetí znaku Lovosic nepochybně byla pečeť městečka, jejíž otisk zřejmě obdržel jako odpověď na písemný dotaz adresovaný lovosickému městskému úřadu. Dotaz byl učiněn v rámci práce Widimského na kompendiu městských znaků v Rakousko-Uhersku, kterou byl pověřen rakouským ministerstvem vnitra. Widimsky měl pravděpodobně k dispozici otisk té pečeti, která byla opatřena opisem SI LOBOSITZ a doplněna letopočtem 1600. V pečetním poli byl zobrazen znak města, který byl charakteristický sedlovými střechami věží (Aleš Zelenka, Tony Javora, Sudeten-deutschen Wappen-lexikon, Passau 1985, s. 217) – tedy rozdílně od privilegia, kde j sou střechy valbové.

Z roku 1900 pochází XVI. díl Ottova naučného slovníku. Na s. 384 je vyobrazen a popsán znak města Lovosice. Kresba je nebarevná, ale jinak totožná s kresbou u Widimského. Popis znaku je nedostatečný, tím, že není uvedena tinktura hradby a věží. Redakce Ottova naučného slovníku svého času převzala Widimského kompendium jako celek bez snahy o kritické hodnocení obsahu.

V roce 1904 vydal Hugo Gerhard Stróhl kompendium městských znaků Rakousko-Uherska. Mezi zobrazenými znaky byl i znak Lovosic. Ani Stróhl zjevně neměl k dispozici privilegium z roku 1600. Věže opět nejsou kvádrované a mají pouze dvě okna vedle sebe, místo tří, ale mají správně valbové střechy, hradba je v rozporu s vyobrazením v privilegiu na nekvádrovaném soklu. Zásadní chybou je, že brána je černá a nikoliv modrá, lev má červený jazyk. V textu není znak vůbec popsán a tak není možné úplnější hodnocení (Hugo Gerhard Stróhl, Stádte-wappen von 0sterreich-Ungarn, Wien 1904, s. 62, tab. III).

August Sedláček, koryfej českých heraldických studií, vydal v roce 1908 (nebo 1909) topografické dílo o Českém království, U hesla Lovosice popisuje i městský znak. Popis je zřetelně poplatný popisu z privilegia. Ostatně Sedláček se netají tím, že zdrojem mu byla publikace o historii Lovosic od regionálního historika a schwarzenbergského archiváře Josefa Veselého Geschichte der fiirstlich Schwarzenbergschen Domáine Lobositz, Prag 1894. Vyobrazení Sedláček neuvádí (August Sedláček, Místopisný slovník historický Království českého, b. m. a d. v., s. 570 – 5711).

Pro publikaci Znaky severočeských měst vydanou v roce 1970, kreslil znaky do barevné přílohy Václav Zajíček. Je patrná inspirace kresbou Stróhlovou z roku 1904 tím, že nekvádroval věže a použil sokl u hradby. Okna j sou na každé věži tři (2, 1), ale dolní není nahoře půlkruhové. Lev v bráně má správně červený jazyk. V textu je v popisu znaku uvedeno, že hradba (zde zed‘) je stříbrná (sic!), tinktura ostatních figur popsána vůbec není (Vladimír Ruda a kol., Znaky severočeských měst, Most 1970, s. 86).

V roce 1972 a pak znovu v roce 1975 byla vydána publikace Jiřího Loudy o městských znacích v Československu. Jeho pojetí znaku města Lovosice je v obou případech velice subjektivní. Věže sice mají dlátkovou střechu, ale nejsou kvádrované a mají pouze jediné okno (Jiří Louda, Znaky československých měst, Praha 1972, tab. 10; dtto Praha 1975, tab. 13).

 

 

Přepis textu privilegia uvádí v roce 1975 Karel Liška (in: Výročí našich měst, Heraldická ročenka na rok 1975, Praha 1975, s. 73). Přepis je nepřesný a zjevně poplatný snaze převézt znění textu do srozumitelnější novodobé češtiny. Liškova doprovodná černobílá kresba znaku opět nemá kvádrované věže, ale ve shodě se Zajíčkem ( 1970) tři okna na věžích.

 

V roce 1985 byla v Passau vydána publikace zabývající se městskými znaky na území bývalých Sudet. Autor barevné kresby znaku Antonín Javora zcela zbytně pojal cimbuří hradeb i věží jako trojrozměrné. Stejným způsobem jsou nakreslena i okna věží, která jsou pouze dvě místo tří. Lev nemá červený jazyk a mříž není souměrná.

 

 

Ve stejném roce 1985 byla na knižní trh uvedena dlouho inzerovaná a laickou i odbornou veřejností netrpělivě očekávaná publikace o městských znacích v českých zemích. Znak města Lovosice do barevné přílohy nakreslil Stanislav Valášek (Jiří Čarek, Městské znaky v českých zemích, Praha 1985, s. 236). V podstatě poprvé je heraldickou literaturou uveden městský znak téměř v souladu s privilegiem z roku 1600. Věže i hradba jsou kvádrované, věže mají tři okna, dvě nahoře obdélníková, dolní obloukové, střechy věží jsou valbové. Poprvé však nemají střechy makovice, ale zlaté hroty. Tato „anomálie“ vznikla nepochopením textu popisu znaku v privilegiu, kde se uvádějí střechy (krovy) o dvou „špicích“ (viz výše komentář k textu popisu znaku města Lovosice v privilegiu). Dle vyobrazení v privilegiu mají střechy správně být završeny makovicemi na žerdích. Lev opět nemá červený jazyk.

Uvedená Čarkova publikace z roku 1985 má jednu zásadní vlastnost. Je Podvýborem pro heraldiku a vexilologii Poslanecké sněmovny PČR, který posuzuje a schvaluje návrhy obecních a městských symbolů a bude také posuzovat vlajku města Lovosice, vnímána jako základní publikace (pomyslný „kodex“ české historické komunální heraldiky) pro určení korektnosti odvození vlajek od znaků. Uvedené korektní odvození vlajky od historického znaku města je nezměnitelným předpokladem pro zdárné završení schvalovacího procesu na půdě PSPČR. Z tohoto pohledu má význam i zde uvedený text popisu znaku města Lovosice: „Na modrém štítě je zlatá hradební zeď stavěná z kvádrů, vrcholící cimbuřím o sedmi stínkách, s otevřenou branou bez vrat. Nad zdí vynikají dvě rovněž zlaté čtyřhranné věže. Každá z nich má v dolním poschodí větší, půlkruhem zaklenuté okno, v horním patře dvě malá okénka vedle sebe, cimbuří o třech stínkách, červenou valbovou střechu se zlatými špicemi. Dolní polovinu brány uzavírá zlatá mříž v podobě kosého mřežování a nad ní vyrůstá zlatý jednoocasý lev ve skoku, viditelný až po zadní kýty, s vyplazeným jazykem zlatým a zvednutým ocasem (lev pánů z Valdštejna)“.

Jak bylo uvedeno výše, je popis znaku důležitější, než jeho samotné vyobrazení – znak je dán jeho popisem. Z tohoto pohledu by měl být stanoven seriozní a korektní popis, který by mohl být oporou pro kresebné provedení znaku kdykoliv v budoucnosti. Takový požadavek právě citovaný text popisu nenaplňuje zcela. Jsou zde uvedeny některé věcně chybné termíny – „na štítě“ je chybně, má být „ve štítě“; „špice“ je v českém popisu nepřijatelný germanizmus navíc nepopisující to, co je privilegiem myšleno. O mříži není řečeno, že je „proplétaná“, není „kosá“, ale „kosmá“. Celý popis je příliš „upovídaný“.

Ideální popis lovosického městského znaku zní: V modrém štítě hradba a na ní dvě věže, obojí kvádrované a s cimbuřím. V hradbě proražená půlkruhová brána v dolní polovině s kosmou proplétanou mříží, z které vyniká lev s červeným jazykem. Vše zlaté. Každá věž s třemi černými okny, dolní půlkruhové a červenou valbovou střechou zakončenou párem zlatých makovic na žerdích.

Autor: Stanislav Kasík, Heraldická kancelář „DAUPHIN“, Roudnice nad Labem

Komentáře nejsou povoleny.