Buldozerem prováděné skrývky ornice, nutné pro potřeby stavby a zároveň pro započetí záchranného archeologického výzkumu, se rozběhly v březnu 2002. Hned na prvních několika metrech zbavených ornice se začaly ve žluté podložní spraši rýsovat zřetelné, tmavé obrysy archeologických objektů. Jak rostla kubatura odtěžené zeminy, tak postupně narůstala i jejich četnost. Celkový počet odkrytých archeologických objektů se ke konci výzkumu vyšplhal až na 112. Vezmeme-li přitom v úvahu, že skrytá plocha byla jen o něco málo větší než čtverec o rozloze 100 x 100 metrů, je jejich množství skutečně obdivuhodné. Záchranný archeologický výzkum probíhal do poloviny května 2002, v ostrém pracovním tempu přizpůsobeném nárokům stavby. Již na počátku výzkumu vyšlo najevo, že máme co do činění s aktivitou jak pohřební tak sídlištní. Poněkud paradoxně zde jedni lidé nejdříve umírali, v dalším období pak jiní žili… Zde se dozvíme něco o pohřebišti z pozdní doby kamenné, o odlišném způsobu pohřbívání mužů a žen a podíváme se na některé zajímavé hrobové nálezy.

Pohřebiště na lokalitě Tris čítalo 23 hrobů kultury se šňůrovou keramikou pozdní doby kamenné. Tato dějinná epocha je označována jako eneolit a datována mezi léta 2700 až 2300 př.n.l. Jméno kultury se odvozuje od typického způsobu zdobení keramiky, kterým je otisk šňůry na nádobách. Pohřební ritus (obřad) podléhal velmi přísným pravidlům a je tak pro nás dnes snadno rozpoznatelný. Společným znakem pohřbů je totiž skrčená poloha kostry. Od způsobu uložení ostatků je odvozen výraz „skrčenci“, někomu známý ještě ze školní lavice. Archeologové 19.století dokonce používali roztomilý název „bobkaři“. Zásadní rozdíly však panovaly mezi ukládáním mužů a žen. Zatímco muži jsou pohřbíváni na pravém boku s hlavou směrem na západ, ženy spočívají na boku levém s hlavou k východu. Rovněž soubor hliněných nádob, tvořící součást posmrtné výbavy, se dle pohlaví značně liší. Ženy jsou často vybaveny „kuchyňskou“ keramikou, oproti specificky „mužským“ keramickým tvarům, ke kterým řadíme například poháry. S podobnými rozdíly se setkáváme i u ostatních milodarů. Ženy mají ve své hrobové výbavě často rozmanité druhy ozdob, kdežto bojovní muži bývají namísto šperků vybaveni nejrůznějšími kamennými zbraněmi – broušenými sekerami a vrtanými sekeromlaty. Pazourkové nástroje jsou však nalézány v hrobech obou pohlaví.

Ženy pochované v Lovosicích podle výše popsaných zásad, měly poměrně jednotnou keramickou výbavu. Největší počet nádob – pět – byl zjištěn pouze v jednom z hrobů, v ostatních jich bylo méně. Mnohdy se v ženské výbavě vyskytovaly již zmiňované předměty z pazourku (nože a čepelky) a ozdoby oděvu vyrobené z říčních mušlí. Těch bylo z pěti hrobů získáno celkem osm. Lid kultury se šňůrovou keramikou již uměl zpracovávat měď, v té době stále vzácnou. Jednoho dubnového dne se na nás na okamžik pousmálo nezbytné archeologické štěstí, když jsme pod lebkou jedné ženy nalezli pár měděných záušnic, vyrobených z jemného drátku. Tyto dva napohled nepatrné předměty se ihned zařadily do skupiny nálezů, které se nenacházejí každý den. Rozdíl mezi způsobem nošení dnešních náušnic a záušnic z pravěku spočívá v tom, že záušnice se buď vplétaly do vlasů, anebo se nosily na čelence. Zároveň není vyloučeno, že přítomnost páru záušnic poukazuje na vyšší majetkové postavení této ženy ve společnosti.

Lovosické mužské pohřby se vyznačovaly klasickými milodary bojovníků kultury se šňůrovou keramikou. Především se v nich vyskytovaly kamenné sekeromlaty a sekery, dále pak všestranně používané pazourkové nástroje. Ve dvou případech byla nalezena i pískovcová bulava, což je kamenná koule s vrtaným otvorem. Její význam jako zbraně je však s ohledem na materiál spíše jen symbolický. K nejoblíbenějším keramickým tvarům v životě mužů pravděpodobně patřily poháry a amfory, a snad i proto se často objevují v jejich posmrtné výbavě. Za výjimečný mužský hrob považujeme pohřeb bojovníka vybavený broušenou sekerou, brouskem, pazourkem a zdobenou kostěnou jehlicí. Podle kostry byl vysoký okolo 190 cm, což z něho jistě ve své době činilo muže obrovitých rozměrů. Možná i kvůli své výšce dosáhl zvláštního postavení mezi svými soukmenovci, neboť kolem jeho hrobu byl vykopán kruhový obvodový žlab o průměru 10 metrů. Téměř jistě byl tento hrob navíc vylepšen hliněným mohylovým náspem a snad i dřevěnou palisádou, tedy v krajině z dálky viditelnou dominantou.

Jisté překvapení nám přichystal objekt, který však nelze přímo označit za hrob. Jednalo se o malou obdélnou jamku s jubilejním pořadovým číslem 50. Uvnitř byly umístěny čtyři menší nádobky, robustní kamenná sekera a zvířecí – pravděpodobně kravská – čelist. Zjevně šlo v tomto případě o rituální obětinu zaslíbenou bohům úrody či lovu. Další, dosti zvláštní okolností zjištěnou na pohřebišti v Lovosicích je výrazná převaha ženských pohřbů. U hrobů kultury se šňůrovou keramikou se nám podařilo rozlišit 15 ženských skeletů oproti pouhým 6 mužským. Otevřenou a nevyjasněnou otázkou tak nadále zůstává: „Kam se poděla většina mužů a kde jsou pohřbeni?“

Autor: Bc. Marek Půlpán, ÚAPP Most