Dostáváme se k nejbohatším hrobům starší doby železné odkrytým v roce 2002 na ploše japonské společnosti AOYAMA. Zde si popíšeme bohaté jezdecké a tzv. „knížecí“ hroby, čímž se přiblížíme ke špičce tehdejší společenské pyramidy. Ačkoliv bude řeč o elitní vrstvě společnosti bylanské kultury, zbudou nám pro příští díl ještě další dva hroby, které představují její skutečný vrchol. Pro pravidelné čtenáře připomeneme fakt, že datování se pohybuje cca mezi léty 800 až 550 před Kristem.

Půdorys prvního hrobu tvořil pravidelný obdélník, orientovaný podél své delší osy ve směru sever – jih. Hrob svou jižní částí porušoval starší rozsáhlý sídlištní objekt. Rozměry hrobové jámy činily 5 x 3 metry s hloubkou 0,5 metru od úrovně skrytého terénu. Téměř v centrální části jámy byly uloženy velmi špatně zachované lidské ostatky, ze kterých se dochovaly v podstatě jen zbytky dolních končetin. Z tohoto důvodu můžeme pouze předpokládat, že kostra původně ležela v natažené poloze na zádech, hlavou k jihu. Mohl by tomu nasvědčovat i bronzový nákrční kruh uložený na místě, kde lze předvídat lidskou lebku. Na nepatrném fragmentu horní končetiny spočíval jeden bronzový náramek. Hrobová výbava byla zastoupena jak předměty tradičními, tak i zcela ojedinělými. Keramické nádoby, kterých bylo v celé jihovýchodní části hrobu umístěno celkem 17, přičítáme dnes již k tradiční výbavě, stejně jako kosti vepře. Jezdecké artefakty, zastoupené zde četnými bronzovými ozdobami koňského postroje a trojicí železných udidel, známe z popisu předešlých hrobů také již celkem důvěrně. Ovšem zcela výjimečnou kolekci představují železné nástroje a zbraně. Za prvé jde o dlouhý nůž – sekáč nalezený na různých místech hrobu ve třech fragmentech. Druhým železným nástrojem byla břitva s bronzovými nýty na rukojeti. Zvláštností břitvy bylo i to, že spočívala přímo pod kamenným brouskem. Zemřelému byla tímto do hrobu vložena dvojice předmětů osobní potřeby, kterou lze snad s trochou nadsázky označit za pravěkou „holicí soupravu“. Nejspíše jedinou skutečně účinnou a nebezpečnou zbraní byl třetí, zcela unikátní artefakt, ležící podél pravého boku kostry. Jednalo se o masivní železný meč, který byl značně zohýbán a navíc na čtyřech místech zlomen. Meč měří úctyhodných 90 cm a jeho původní dřevená rukojeť byla spojena několika bronzovými nýty.

Antropologická analýza určila zesnulého pouze jako dospělého jedince, ovšem vzhledem k obsaženým milodarům se lze odůvodněně domnívat, že šlo o pohřeb muže. A navíc muže společensky vysoce postaveného, nejspíše jezdce a válečníka, v jehož výbavě zaujímá prestižní místo honosný meč. Vypovídají o tom ostatně jak bronzové ozdoby uzdy, tak především železné zbraně a nástroje, tedy meč, nůž – sekáč a břitva. Asi jen stěží si lze představit, že by tyto předměty byly vloženy do hrobu ženě…

Druhý objekt bychom v tradičním archeologickém třídění měli označit již za „knížecí“ hrob. Do této kategorie totiž spadají bohaté hroby, obsahující čtyřkolový vůz či alespoň jeho součásti. A to je právě případ tohoto hrobu. Opět byl orientován obvyklým způsobem, tedy ve směru sever – jih a znovu tvořen pravidelným obdélníkem, tentokráte o rozměrech 5 x 2,5 metru. Tradiční výbavou byla stejně tak keramika (v počtu 16 kusů) jako i kosti vepře. Dokonce ani bronzové ozdoby koňské uzdy a tři železná udidla ho ze skupiny jezdců na koních nijak nevyčleňují. Co ho však právem řadí do kategorie „knížecích“ hrobů jsou části čtyřkolového vozu. Konkrétně se jedná o bronzové zakončení konstrukce vozu a především čtyři zákolníky, což jsou masivní železné trny s kruhovými zakončeními. Zákolníky slouží k přichycení kola na nápravu vozu a jeho stabilizaci, přičemž mu zabraňují v tom, aby nevypadlo v průběhu jízdy. Plní tedy vlastně funkci jakýchsi kovových závlaček, nezbytně nutných pro plynulou a bezpečnou jízdu vozu. Čtyři zákolníky byly v hrobě záměrně uloženy ve tvaru přesného čtverce o délce stran 1,5 metru. Každý zákolník tak tvořil symbolický a pomyslný roh vozu, který zde svou přítomností zastupoval. Proto v případě takovýchto hrobů hovoříme o tzv. symbolickém vozu. Ve vnitřním prostoru tohoto symbolického vozu byly uloženy lidské kostrové ostatky v natažené poloze na zádech hlavou k jihu, tedy obvyklým způsobem. Je poněkud s podivem, že tento jistě významný jedinec nebyl ozdoben žádnými osobními šperky, jako kupříkladu náramky, nánožníky či nákrčníkem. Podle zprávy antropoložky zemřel ve věku mezi 24 až 30 rokem. Ani u něj se nepodařilo bezpečně zjistit pohlaví, avšak opět lze předpokládat, že pochovaný byl muž. O jeho bojovnějším zaměření hovoří výmluvně i nález výborně zachovaného železného listového kopí s žebrem, které měří více než 30 cm.

Náš dnešní výčet skvostných hrobových nálezů můžeme uzavřít strohým tvrzením. Mečů z období kultury bylanské známe z celých Čech celkem 12, přičemž tři z nich jsou bronzové. V případě nálezu lovosického meče se tudíž jedná o jubilejní desátý železný meč nalezený na našem území, což samo o sobě vypovídá o významu nejen jednoho hrobu, ale hlavně celé lokality Lovosice – AOYAMA.

Autor: Bc. Marek Půlpán, ÚAPP Most