V následných pokračováních budeme společně postupovat od hrobů slabě vybavených, přes lépe vybavené, až po ty nejbohatší. Způsob pohřebního obřadu a obsažené milodary v hrobech vypovídají o hlubokém sociálním rozvrstvení tehdejší společnosti. Nyní se budeme zabývat hroby „chudými“ a těmi, které se dají připsat střední společenské vrstvě. Pro představu o přibližném datování připomínáme, že se pohybujeme zhruba v období 800 až 450 př.n.l.

Náš pohled na pohřební zvyklosti kultury bylanské začneme ukázkou jednoho žárového hrobu. Byl umístěn v malé kruhové jamce zahloubené v podložní žluté spraši. Žehem spálené lidské ostatky byly uloženy v keramické míse – urně. Hrdlo mísy bylo překryto malou miskou, která jí dodávala uzavřený vzhled. Díky své výrazné hloubce se urna velmi dobře zachovala a nebyla ani poškozena mechanizační skrývkou ornice. Na ploše společnosti AOYAMA byla rozprostřena velmi mocná vrstva ornice, která kolísala od půl až k jednomu metru hloubky. Při jejím strhávání byla skrývka sice průběžně archeology kontrolována, ale přesto se nepodařilo jiné mělčí žárové hroby zachytit. Je to s podivem, protože na pohřebištích tohoto typu se vedle velkých a bohatých hrobů vyskytují četné jamkové hroby. Tato okolnost se dá ovšem vysvětlit poměrně jednoduše. V minulosti byl zdejší pozemek ve vlastnictví knížecího rodu Schwarzenberků, kteří na něm již od 19. století pěstovali cukrovou řepu. Při obdělávání svých pozemků použili pro hlubokou orbu parní pluh, který archeologické nálezy ukryté v zemi svým chodem porušoval a vyorával na povrch. Takže v případě žárových hrobů, jejichž původní existence se dá na ploše předpokládat, můžeme usuzovat na jejich dřívější zničení, spojené právě s intenzivní zemědělskou činností. Tyto chudé jamkové hroby jsou tradičně připisovány buď etnicky odlišné nebo společensky níže postavené skupině obyvatelstva. Rovněž ale může jít o dodržování starých tradic přežívajících díky zvykům lidu popelnicových polí, pro který byl tento způsob obřadu obvyklý.

Poněkud odlišná forma pohřbu byla zvolena u dalšího hrobu, který označujeme jako birituální. Jednalo se o obdélnou jámu o rozměrech asi 2,5 x 2 metry orientovanou podél své delší osy ve směru sever – jih. Na dně hrobové jámy spočívala kostra v natažené poloze na zádech, uložená hlavou k jihu. Podél jejího pravého boku byly na dvou místech složeny spálené lidské kosti. Třetí kremační ostatky byly vloženy do keramické urny, která stála v severovýchodním rohu jámy. Keramickou výbavu představovala navíc ještě zásobnice, mísy, misky a koflík s vytaženým uchem. Celkově bylo na posmrtnou cestu zemřelému darováno 11 nádob. Dalšími zastoupenými předměty byli kamenný brousek a malý železný nůž. V rámci bylanské kultury tento hrob nijak nevybočuje z běžného průměru a měl by tudíž náležet do střední společenské vrstvy. Podle antropologického posudku patřila kostra nejspíše muži staršímu 50 let. Zatím můžeme pouze spekulovat o tom, zda tři kumulace přepálených kostí náležely jednomu nebo více jedincům, či následně o případném příbuzenském vztahu mezi zemřelými. U bohatých birituálních kostrových hrobů se dokonce soudí, že při úmrtí významné a vážené osobnosti byli společně s ní žárově pohřbeni i její sloužící nebo poddaní.

Další obdobou birituálního pohřebního obřadu byl jiný hrob, který se na pozemku společnosti AOYAMA jevil zcela atypicky jak svou konstrukcí, rozměry, tak i tvarem. Půdorysem se blížil pravidelnému čtverci o rozměrech 2,8 x 2,8 metru a jeho významným konstrukčním prvkem byl mohutný kamenný zával. Již při preparaci čedičového závalu došlo k překvapivému zjištění. Těsně pod první vrstvou kamenů se počaly rýsovat nádoby, kterých zde bylo nakonec odhaleno celkově 14 a jejichž nález souvisel s nedaleko umístěnou hromadou spálených lidských kostí. Ovšem zarážející bylo zjištění, že veškeré nálezy stály na další mocné vrstvě čedičů. Tento fakt plně nasvědčoval tomu, že pod tímto mladším hrobem se musí nacházet původní starší hrob, což se zanedlouho skutečně potvrdilo. Po dokumentaci a odebrání následného kamenného závalu se totiž objevily další nálezy. V níže položeném starším hrobě bylo umístěno 12 nádob a kostra ženy zemřelé ve věku 24 až 35 let. Okolo šíje byla žena ozdobena bronzovým nákrčníkem z jemného drátu a její šat nejspíše spínala dvojice jehlic, jedna vyrobená z bronzu a druhá ze železa. Posledním artefaktem nalezeným na dně hrobové jámy byl železný nůž.

Dvě fáze hrobu s odlišnými soubory nádob nám umožňují vysledovat nejen vývoj keramických tvarů, ale třeba i konstrukční podobu hrobů, včetně používaných pohřebních zvyklostí v průběhu trvání bylanské kultury. Odhalení kamenných závalů dosti výmluvně vypovídá o existenci mohylového náspu, navršeného nad oběmi hroby. Nad starším kostrovým hrobem musela být navršena mohyla z hlíny a čedičů, která se postupem času propadla dovnitř hrobové komory. V průběhu bylanské kultury byla přirozeně takováto úprava hrobu na povrchu dobře viditelná. Takže následně byla jáma využita i pro uložení kremačních ostatků jiného jedince. Zodpovězení důvodu, proč k původnímu kostrovému pohřbu byl později dodán hrob žárový, zůstává prozatím nedořešeno. Můžeme se pouze domýšlet, co vedlo obyvatele Lovosic ve starší době železné k druhotnému využití již obsazeného hrobu. Snad příbuzenský nebo poddanský vztah, či zcela prozaické důvody v podobě nedávno vykopané jámy a tudíž snadnější a ulehčená práce s kopáním nové?

Autor: Bc. Marek Půlpán, ÚAPP Most