Bylanská kultura nejen v Lovosicích

Popisované období nazýváme starší dobou železnou a je z hlediska datování nejmladším pozůstatkem jak na ploše společnosti AOYAMA, tak haly TRIS. Nalezené hroby jsou sice pozůstatkem nejmladším, avšak o to více zajímavým a důležitým.

Centra kultury bylanské v našich zeměpisných šířkách nalézáme ve středních a severozápadních Čechách. V Čechách středních je zastoupena například na lokalitě Bylany (odtud pochází její název) a Hradenín a dále na různých místech Prahy. Význam našeho regionu ve starší době železné podtrhuje jen z blízkého okolí Lovosic hned několik důležitých nalezišť. Jmenujme zde alespoň Lhotku nad Labem, Čížkovice, Litoměřice, Slatinu, Malé Žernoseky a samozřejmě vlastní Lovosice. Z širšího pohledu spadá kultura bylanská, stejně jako obdobné kultury v západních a jižních Čechách, do tzv. západohalštatského okruhu (podle světoznámého rakouského naleziště Hallstatt). Toto tvrzení v podstatě znamená, že má přímou souvislost s územím Německa a Rakouska a obecně vykazuje největší podobnosti s horním Podunajím a přilehlými oblastmi. Zároveň v některých předmětech je patrné jak ovlivnění severoitalskou oblastí obývanou Etrusky, tak i doklady dálkového obchodu. Určité styky s ní dále vykazuje ve východních Čechách a na severní Moravě kultura platěnická či na Moravě jižní kultura horákovská. Dlužíme podotknout, že mluvíme o éře po odeznění posledních kultur doby bronzové, kdy se tento měkký kov vyskytuje vedle nově objevených a zpracovávaných železitých rud, tedy o časovém úseku, jenž klademe mezi léta 800 až 550 př. n.l.

Naše poznání o vývoji bylanské kultury pramení především z hrobových nálezů, neboť sídlištních je bohužel poskrovnu. Ovšem hrobů bylo nalezeno od 19. století již poměrně dost na to, aby naše představa o pohřebních zvyklostech lidu této kultury byla ucelená a objektivní. Dnes je zřejmé, že v tomto období vedle sebe vystupují jak kostrový, tak žárový pohřební ritus (obřad). Takže současně se zemřelí pochovávali buď obvyklou formou, jejímž archeologickým projevem je kostra, anebo formou žárového pohřbu, při níž nalézáme žehem spálené lidské ostatky. Mimoto existují také hroby birituální, ve kterých je u jednoho jedince užit kostrový a u druhého žárový ritus. Propastné rozdíly přitom panují nejen v užití pohřebního obřadu, ale také ve způsobu uložení jednotlivců a obsažených milodarů, což vypovídá o silném sociálním rozvrstvení společnosti. Vedle nejchudších žárových jamkových hrobů uložených například v keramické nádobě (urně) nacházíme hroby kostrové vybavené několika nádobami a bronzovými a železnými předměty. O žárových hrobech se soudí, že takto byli pohřbíváni společensky nejníže postavení jedinci, kteří si kvůli své odlišné etnické či kmenové příslušnosti nezasloužili honosnější formu pohřbu. Kostrové hroby s menším kovovým inventářem bychom pak mohli přiřadit střední společenské vrstvě, která se asi nikterak nevymykala tehdejšímu běžnému průměru.

Ve spojení slov kultura bylanská si ovšem většina znalců historie vybaví veliké, bohaté, komorové hroby. Termín komorové přitom naznačuje jejich konstrukci. Často jde skutečně o vydřevenou komoru se stropní konstrukcí, někdy překrytou kamenitým a hlinitým mohylovým náspem. Komory jsou vybaveny značným množstvím bronzových a železných předmětů, hrobová keramika v nich čítá i několik desítek kusů a jsou tradičně připisovány vedoucí společenské vrstvě. Bohaté komorové hroby obsahující nástroje, zbraně a hlavně součásti koňského postroje (uzdu, udidla, postranice) spojujeme s elitářskou vrstvou jezdců. Vrcholem společenského ledovce kultury bylanské jsou tzv. „knížecí“ hroby se čtyřkolovými vozy a koňskými postroji. Pojem „knížecí“ je poněkud zavádějící, jde spíše o jakousi vládnoucí vrstvu aristokracie, spravující snad kmenové území a panující nad ním, obklopenou ochrannou skupinou válečnických jezdců. Možná však právě nedostatečná ochrana a fyzická likvidace tehdejších mocenských špiček vojenskou událostí měla později za důsledek rozklad a pád bylanské kultury.

V oblasti mezi Lovosicemi a Litoměřicemi nejspíše existovalo v dění kultury bylanské jakési ekonomicko – mocenské centrum (kmen?). Pohřeb muže se železným kopím a mečem na čtyřkolovém voze ze Lhotky nad Labem, nález čtyř hrobů u garáží ČSAD a několika ve Schwarzenberské cihelně v Lovosicích, hrob ze Slatiny se dvěma bronzovými mísami či ojedinělý nález bronzového meče z Bohušovic nad Ohří – nejen těmito perlami bylanské kultury se honosí zdejší polabská oblast, jež jsou podkladem pro úvahu o jejím centrálním postavení. Skvostnou mozaiku hrobových nálezů počátku doby železné jsme podstatnou měrou obohatili v roce 2002 při výzkumu na pozemku společnosti AOYAMA. Pestrou lovosickou škálu nejen pohřebních zvyků a do hrobu vkládaných milodarů si nastíníme ale zase až příště…

Autor: Bc. Marek Půlpán, ÚAPP Most

Komentáře nejsou povoleny.