Náš vzestup po společenské stupnici od chudých hrobů k bohatým narušíme kapitolou o hrobech, jež spadají do zcela zvláštní skupiny. Jde o hroby vícenásobné či hromadné, tedy s více než jedním pohřbeným jedincem. Již jsme sice v první části zmiňovali hroby birituální, ve kterých se také vyskytovalo více jedinců, u nich však bylo užito obou pohřebních obřadů – kostrového i žárového. Nyní se ale zmíníme o dvou hromadných hrobech, ve kterých byl použit výhradně kostrový ritus. Jen pro úplnost podotýkáme, že se stále pohybujeme přibližně v období 800 až 550 před naším letopočtem.

První hrobová jáma měla tvar pravidelného obdélníku o rozměrech 3 x 1,6 m, orientovaného ve směru sever – jih podél své delší osy. V rámci porovnávání velkých komorových hrobů bylanské kultury se jedná o relativně malou hrobovou jámu. Tento fakt nabírá ještě více na významu, uvážíme – li, že jáma byla vyhloubena pro dva jedince. Podle posudku antropoložky Jany Hlavové náležela jedna kostra muži ve věku 30 až 39 let, vedlejší kostra patřila ženě zemřelé mezi 20 až 24 rokem. Oba jedinci byli uloženi vedle sebe v natažené poloze na zádech, přičemž nohama směřovali k severu. Jejich lebky se navzájem dotýkaly čelem, takže tváře byly přivráceny k sobě. Žena měla navíc svou levou paži položenou na mužově pravé ruce. Pod dolní čelistí muže se nacházel menší železný hrot oštěpu či kopí, u prstů jeho levé ruky na sobě ležely dva bronzové kruhy. Na ženské pánvi spočívala železná opasková přezka ve tvaru písmene T a několik bronzových knoflíků. Ty se společně s drobnými kroužky nacházely i pod pánví kostry a jasně naznačovaly, že žena musela být okolo pasu ozdobena páskem. Mohlo se jednat o užší kožený či látkový řemínek, ozdobený malými bronzovými knoflíky a kroužky a spojený železnou opaskovou přezkou. Jistou zvláštností těchto knoflíků je to, že naprosto shodné byly nacházeny i v jiných hrobech jako součást ozdob koňských postrojů. Proč žena nosila okolo svého pasu ozdoby původně určené koňským uzdám přirozeně nevíme…

Posmrtnou výbavu obou zemřelých představovalo 14 keramických nádob, jež byly rozestavěny vesměs v jižní polovině hrobové jámy, tedy za hlavami koster. Výjimku tvořily dva větší talíře umístěné u východní stěny. Zde ležely rovněž mírně rozházené zvířecí kosti. Mimořádně se nejednalo o kosti vepře, obvykle obsažené v ostatních hrobech, ale o čtvrtku ovce či kozy.

Zajímavá podrobnost týkající se zesnulé ženy, se podařila zjistit díky antropologické analýze. Na její levé straně čelistí byla zjištěna silnější zubní abraze než na straně druhé, tzn. zubní sklovina zde byla více opotřebovaná. Žena tudíž musela po delší dobu žvýkat více na levou polovinu chrupu, což zapříčinilo její výraznější otření. Můžeme se pouze domýšlet, co vedlo ženu k tomu, aby žvýkala levou stranou zubů, jako vysvětlení se nabízí stomatologická vada na pravé straně. Podobným způsobem záhadná pro nás zůstává i otázka vzájemného vztahu mezi oběma zemřelými, mohlo se jednat o sourozenecký či snad dokonce manželský pár.

Druhá hrobová jáma stejného tvaru a orientace jako předešlá, byla na ploše společnosti AOYAMA jednoznačně největší. Její rozměry dosahovaly úctyhodných 5 x 3 metry, což mělo zřejmě praktické důvody. Na dně severní poloviny jámy se totiž nacházely ostatky tří jedinců v natažené poloze na zádech. Kostra ležící podél východní stěny jámy náležela spíše muži ve věku 20 až 30 let, podél západní stěny spočíval muž zemřelý mezi 35 až 50 lety, uprostřed nich pak pravděpodobně třetí muž mezi 18 až 24 rokem. Nejstarší muž byl poněkud paradoxně zachován ze všech nejlépe a v kompletním stavu, nechyběly mu jednotlivé články prstů rukou a nohou či dokonce jemné nosní kůstky. Jednalo se o muže robustních rozměrů se silně vyvinutým svalovým reliéfem. Celkově působil dojmem, že byl do hrobu vložen až dodatečně. O tom by mohla vypovídat i žlutá spraš, ve které spočíval, stejně jako vychýlená a jakoby posunutá poloha vedlejší kostry nejmladšího jedince. Navíc byli oba mladší jedinci v porovnání s nejstarším zachováni podstatně hůře, což by mohlo nasvědčovat tomu, že zde leželi delší dobu.

Celá jižní polovina hrobu byla vyhrazena pro uložení milodarů. Z keramických tvarů se zde vyskytovaly dvě mohutné zásobnice, široké talíře zdobené rytými liniemi, či dočervena obarvená mísa černě malovaná geometrickými motivy. Celkově bylo zemřelým darováno 21 hliněných nádob. K jezdeckým artefaktům přičítáme četné bronzové kruhy, kroužky, knoflíky a průvlečky, které tvořily ozdobné prvky koňského postroje. K vlastní jezdecké uzdě je třeba dále přičíst 4 bronzové postranice a 3 železná udidla. Zbraň představovalo železné listové kopí s žebrem a tulejkou. Posledním odkrytým předmětem byla 1/4 vepře, jemuž tradičně připisujeme rituální význam.

Hromadné či vícenásobné hroby představují velmi důležitou oporu pro bližší poznání pohřebních zvyklostí lidu bylanské kultury. Nezbývá nám než doufat, že v budoucnu se pomocí podrobných expertíz podaří určit vzájemné souvislosti a vztahy mezi zesnulými, a tím ještě více rozšířit naše vědomosti o starší době železné.

Autor: Bc. Marek Půlpán, ÚAPP Most