* 18. 4. 1949 – † 29. 9. 2006
Čestné občanství uděleno in memoriam 4. 8. 2008

Jiří Novosad se narodil 18. dubna 1949 v Ústí nad Labem a od r. 1955 žil v Lovosicích. V Litoměřicích navštěvoval Lidovou školu umění, neboť jeho dědeček brzy rozpoznal chlapcův zájem o malování a podpořil ho i ředitel Barák. Po studiu na gymnáziu a „železniční“ nástavbě následovala dvouletá vojenská služba a nedlouhé zaměstnání v propagačním oddělení tehdejší SECHEZY. Oženil se, manželka Milada pracovala v mateřské škole a narodily se jim dvě dcery, Kamila a Bohdana. V roce 1972 se dostal na Akademii výtvarných umění k profesorům Oldřichovi Opltovi a Janu Smetanovi. Po šesti letech na škole v roce 1978 absolvoval a nastoupil dráhu malíře, jak se říká, „na volné noze“.

Když Jiří Novosad opustil Akademii výtvarných umění, rozhodl se vybudovat svou uměleckou existenci mimo Prahu – pod samým úpatím Českého středohoří, ačkoli si byl vědom, že se může jako umělec ocitnout mimo zorné pole odborné kritiky a novinářské publicity. Neváhal tuto daň platit – vyvážil ji neocenitelnou možností soustředěné tvůrčí práce. Byl typem malíře, který maluje s absolutním nasazením, až na hranici fyzických sil. K životu mu stačí jen několik přátel z dětství, ze sousedství a pak kamarádi ze studií, mezi nimiž jsou vedle malířů také muzikanti (švagr Jaroslav Ondráček) a herci (malířova hluboká náklonnost k hudbě a dramatu je ostatně vetkána do spodních vrstev jeho malířské metody).

Avšak navzdory svobodně zvolené samotě si tento malíř dokázal poměrně brzy vybudovat nepřehlédnutelné postavení v kontextu českého malířství. Patří ke generaci, která nastupovala ve druhé polovině sedmdesátých let. Prošel vynikajícím uměleckým učilištěm – ateliérem prof. Jana Smetany a ještě na škole měl možnost, při kratším studijním pobytu v Holandsku, konfrontovat svůj zrající umělecký názor s více než stoletou tradicí nizozemského expresionismu. Také si mohl ověřit na vlastní oči, v jakých nových a přitažlivých polohách se tento, jeden ze stěžejních uměleckých proudů 20. století nalézal, a to v interpretaci nejvýznamnějších představitelů evropské i americké provenience. Byla to jistě pro začínajícího autora velká posila, popravdě však byla jeho dráha nasměrována ještě před Holandskem. A to jednak díky danému založení talentu, a jednak důvěrným poznáním proudů české figurace šedesátých let, jejíž představitele, vesměs v době normalizace vyhnané z výstavních síní, začínající malíř dobře zná.

V Praze Jiří Novosad poprvé vystavoval v roce 1980 v renomované Galerii Vincence Kramáře. Po necelých deseti letech (1990) se tu jeho, tehdy poslední obrazy objevují podruhé. Studie v katalogu k této výstavě už mohla definovat podstatné rysy Novosadovy malby, krátce předtím tak učinil L. Hlaváček v obsáhlém medailonu o malíři Jiřím Novosadovi v revui Výtvarná kultura.

Z autorových četných výstavních domácích i zahraničních aktivit vystupuje jeho reprezentace českého umění na Mezinárodním festivalu v Cagnes sur Mer ve Francii a zvláště účast na Festivalu evropské současné malby v Mouscronu v Belgii, kde získal hlavní cenu a medaili za malbu (1992). Výsledkem víceleté spolupráce s mnichovskou galerií Cäsar Radetzki je první monografie o malíři Jiřím Novosadovi. Svět Novosadovy malby se při prvním pohledu jeví jako svět každodennosti, jako prostor setkávání lidských bytostí v nádražních čekárnách, v prostředí městských ulic, autobusových zastávek, bister, kanceláří, ale i v soukromí panelákových bytů – v posledních letech i v atmosféře koncertních síní a z turné svých přátel. Technikou asambláže a koláže posiluje autor pocit syrové reality.

Přestože se naše umělecká scéna zcela změnila, nepocítil malíř Novosad nějakou potřebu měnit svou tvůrčí metodu. Ale je naprosto zřejmé, že se svým vnitřním nábojem jeho tvorba přesouvá již od začátku devadesátých let, do jiné polohy. Otupily se dřívější kritické až karikující ostny mířené proti bezútěšnosti konzumního života. V obrazech posledních let se prosazuje nová duchovní koncepce. (Podle výtvarného kritika Jana Škváry 1997.)

Malíř vystavoval občas i v Ústí nad Labem, Děčíně a Galerii v Litoměřicích (také galerie Salva Guarda) a dalších českých městech. Jeho obrazy byly vystaveny na Bienále v Sofii, v Košicích, holandském Rieseldalu, v Německu ve Frankfurtu, Mnichově, Kolíně a Rüsselheimu. Naši občané měli možnost zhlédnout jeho obrazy v době oslav v roce 2000 na Městském úřadě v Lovosicích.

V lednu 2001 vystavoval malíř v Divadle Na Fidlovačce. Výstava byla prodejní a z části výdělku šly peníze Nadaci Fidlovačka pro její divadelní činnost. Ve vestibulu MěÚ Lovosice je umístěna jeho replika obrazu Adama ml. z Valdštejna z obrazárny v Duchcově a v Základní škole Antonína Baráka jeho obraz pana ředitele Antonína Baráka. Jeho poslední a to posmrtnou soubornou výstavou byla výstava „Výběr z díla“ v Galerii Hefaistos v březnu 2007 v Děčíně. Jeho obrazy jsou zastoupeny na Velvyslanectví ČR v Budapešti, České národní bance, Československé obchodní bance, Komerční bance, v mnichovské galerii a v soukromých sbírkách v Česku i zahraničí.

Jiří Novosad zemřel v pátek 29. září 2006 ve věku 57 let a je pohřben na lovosickém hřbitově.

Autor: Eva Hozmanová