Díky rozsáhlému pohřebnímu areálu jsme měli možnost seznámit se s celou paletou pohřebních ritů a zvyklostí. Zaznamenali jsme všechny druhy obřadů, a to jak kostrový a žárový, tak i birituální. Dosti pestrou škálu představovaly především typy a počty obsažených milodarů, které potažmo vypovídají o hlubokém sociálním rozvrstvení tehdejší společnosti. Vedle nejchudšího žárového pohřbu uloženého v urně jsme na pozemku firmy AOYAMA registrovali hroby spadající do střední společenské vrstvy. Nejbohatší výbavu obsahovaly hroby, jež řadíme do kategorie tzv. jezdeckých a knížecích.
Podle počtu a typu milodarů lze předběžně řadit do chudší či střední společenské vrstvy dva velké hroby. Nejméně čtyři další se dají označit za jezdecké, jež mají ve své výbavě součásti koňského postroje. Jeden z nich poskytl zajímavý poznatek o pravěkých vykradačských praktikách. Naprostou elitu představují hned tři hroby. V jednom byl obsažen tzv. symbolický vůz a ve dvou dalších dokonce části čtyřkolového vozu. Zvláštní místo zaujímají vícenásobné hroby s několika jedinci, přičemž byl zjištěn dvojhrob a trojhrob. Mezi hroby s netypickou výbavou patří jeden s nálezem jantarového kruhu pravděpodobně z pobaltské oblasti, který vypovídá o rozvinutých dálkových kontaktech bylanské kultury. Souvislost příbuzenskou či sociální naznačovalo někdy i vzájemné umístění hrobů v terénu, dá se hovořit o těsném sousedství dvojice hrobů do vzdálenosti pěti metrů.
Uložení zemřelých se řídilo dosti striktními pravidly, většina koster byla uložena v natažené poloze na zádech s hlavou směřující k jihu. Stav zachování lidských ostatků byl značně různorodý. Pohyboval se od fragmentárních zbytků dlouhých kostí, až k velmi dobře zachovaným a téměř kompletním kostrám. O stejné pestrosti se dá hovořit i při hodnocení složení místní populace. Bezpečně byli antropologickým rozborem určeni dva muži a dvě ženy. Další tři skelety vykazovaly spíše mužské znaky. Rozpoznáni byli muži ve věkovém rozmezí od 30 do 50 let, pochované ženy spadaly do věkové kategorie 20 až 35 let. Některé jedince se z dochovaných fragmentů podařilo určit pouze jako dospělé bez rozlišení pohlaví, přičemž věk jejich úmrtí se pohyboval mezi 16. až 50. rokem.
Keramické a kovové milodary zde byly v drtivé většině zastoupeny neobyčejně bohatou měrou. Výbava všech velkých hrobů se vyznačovala rozsáhlými soubory keramických nádob, jejichž zjištěný počet se pohyboval od 11 do 23 kusů v jednom hrobě. Převážná část hrobů obsahovala kosti vepře, pouze jednou byla na posmrtnou cestu zemřelým darována ovce či koza. Mezi desítkami kovových předmětů se podařilo odhalit nejrozmanitější druhy milodarů, jako jsou bronzové šperky (nákrčníky, náramky, nánožníky), železné nástroje a zbraně (nože, břitva, kopí, meč), ozdobné a spojovací prvky koňského postroje (kruhy, knoflíky, postranice, průvlečky), několik železných udidel a součásti čtyřkolového vozu (zákolníky, náboje kol, ozdobné zakončení konstrukce). Za zcela výjimečnou považujeme kolekci železných artefaktů – břitvu, trojici kopí a 90 cm dlouhý masivní meč.
Je očividné, že spektrum obřadů, počtu a druhů milodarů, včetně složení populace a její sociální struktury je skutečně neobyčejně široké a poskytuje ucelený a souborný přehled o posledních věcech pobytu člověka na zemi v osmém až šestém století před naším letopočtem. Doposud nejrozsáhlejší plošný záchranný archeologický výzkum na katastru města Lovosic nám dal jedinečnou možnost se o tom velmi dobře přesvědčit. Hustá koncentrace bohatých hrobových celků nás vede k zamyšlení o centrálním postavení zdejšího kraje v průběhu bylanské kultury. V celkovém hodnocení nesmíme opomenout ani památky z tohoto období, dříve nalezené v blízkém okolí (garáže ČSAD, Schwarzenberská cihelna). Uceluje se tak naše představa o rozsahu pohřebiště (mohylníku) a utváří se tím obraz vzhledu kulturní krajiny labského levobřeží. Na druhou stranu se však také doširoka otevírá zásadní otázka způsobu, charakteru a prostoru osídlení obyvateli bylanské kultury. Oč více vědomostí získáváme na téma pohřebních zvyklostí, o to více se odpověď na tuto otázku (a přirozeně na desítky dalších) stává palčivější. Nabízí se kupříkladu úvaha o mocensko – správním centru, jehož bohatství pramenilo z výhodné geografické polohy lovosické oblasti na křižovatce cest a na styčné ploše kulturních okruhů.
Není vyloučeno, že podrobným vyhodnocením naleziště vyjdou najevo vzájemné vztahy mezi zdejším pohřebištěm a obdobnými lokalitami ve středních Čechách, či dost možná naše kroky povedou při hledání souvislostí až do vzdálenějších oblastí na západ od našich zeměpisných šířek. Na každý pád se lokalita Lovosice II – AOYAMA podstatnou měrou zapsala mezi nejvýznamnější archeologické památky Ústeckého kraje a mnohdy tyto hranice i výrazně překračuje. Nezbývá nám než pevně doufat, že zprovozněním lovosické muzejní expozice se o tom budou moci přesvědčit i návštěvníci z řad široké veřejnosti…
Autor: Bc. Marek Půlpán, ÚAPP Most
