Z deníků Adama ml. z Valdštejna (4. díl)

Adam ml. z Valdštejna – muž tří císařů, pragmatik i vlastenec

Minule jsme Adama z Valdštejna zanechali na prahu Českého stavovského povstání, po defenestraci dvou císařských místodržících (Viléma Slavaty z Chlumu, Jaroslava Bořity z Martinic a písaře Fabricia) z oken české kanceláře na Pražském hradě 23.5.1618.

Na počátku povstání byl Adam z Valdštejna ml. považován za tolerantního a smířlivého politika a obě strany (císař i stavové) od něj očekávaly podporu svých cílů. Valdštejn se však snažil, aby povstání v zárodku ochromil. Podařilo se mu to na Moravě, na českém zemském sněmu Valdštejnova akce ztroskotala. Valdštejn se musel rozhodnout – buď Fridrich Falcký a nejistá budoucnost nebo Ferdinand II. a pokračování kariéry v jeho službách, ovšem s rizikem ztráty majetku v českých zemích. V té době se stáhl z politické scény a zdržoval se v Lovosicích, které zvolil za východisko emigrace. Posléze pomocí přátel získal 16.11.1619 povolení k opuštění země a odešel do Saska, s jehož kurfiřtem se přátelil; nějakou dobu pobýval v Budyšíně (prý v nuzných poměrech).

Po bělohorské porážce českého povstání se Ferdinand II. znovu ujal vlády v českých zemích a už 23.11.1620 zrušil platnost Rudolfova Majestátu (1609) jeho přestřižením. Valdštejn byl za svůj postoj vítězným císařem odměněn navrácením úřadu nejvyššího hofmistra (zastával ho do roku 1627) a poté až do smrti byl nejvyšším purkrabím. Za zachování věrnosti císaři získal roku 1621 polepšení erbu, titul vysoce urozený, jmenování tajným radou a značný majetek z konfiskací. V roce 1628 byl Adam mladší z Valdštejna na Komorním Hrádku, Sázavě, Lovosicích, Dobrovici, Rožďalovicích a Třebíči byl povýšen do říšského a českého hraběcího stavu. S ohledem na Adamovo chápání starobylých norem českého právního řádu, který rozlišoval pouze stav panský a rytířský, titul nepřijal. Adam zdůvodnil odmítnutí titulu říšského hraběte tím, že je na svou příslušnost k českému panskému stavu pyšný a chce jako český pán také zemřít. Roku 1631 byl dekorován řádem Zlatého rouna.

Ovšem politické změny přinesly Adamovi i značné nesnáze. Český odboj vyústil ve fiasko a Ferdinand se pomstil. Následovala vlna zatýkání, konfiskací majetku a tvrdých trestů. Mimořádný soudní tribunál zahájil svou činnost v polovině března 1621. Předsedal mu kníže Karel z Lichtenštejna a jeho zástupcem se stal šedesátiletý Adam ml. z Valdštejna, majitel našich Lovosic. Mnoho z obviněných patřilo mezi jeho příbuzné nebo bylo jeho přáteli z Rudolfova dvora a mnohým se snažil nyní pomoct. Asi jeho zásluhou se mezi odsouzené na smrt nedostal ani jeden z jeho příbuzných, ovšem mnozí dokonali v žaláři nebo museli odejít do emigrace. Roku 1628 odchází do emigrace i jeho sestra Kateřina a její manžel Karel st. ze Žerotína (Adamovi postoupila své třebíčské panství). Adam musel zasáhnout i na svých panstvích, aby poddaní přestoupili na katolickou víru:

24.1.1629 A dnes sem poslal na Lovosice 30 mušketýrů a 10 rejtharů pro reformaci neposlušných poddaných. 25.1. Dnes sem jel na Hrádek.

26.1.1629 Dnes sem tam zůstal a povolal sem k sobě ouřad michovský a dal sem jim termín do čtyř neděl k reformaci.

A zřejmě i sám se častěji zpovídal a navštěvoval mše. Ale nezanedbával ani lov a bankety, a občas i různé střelecké soutěže, pokud mu nebránila dna. Navštěvoval rovněž poutě a procesí. Téměř celý první půlrok 1631 trávil ve Vídni, kde se konaly časté lovy (na medvědy, vlky, lišky, jezevce, svině a jeleny…), komedie, bankety a plesy. V listopadu 1631 vpadli do Čech Sasové, Adam zajistil převoz korunovačních klenotů a opustil Prahu.

Albrecht z Valdštejna, Adamův synovec, byl po Bitvě na Bílé hoře nejmocnější šlechtic v Čechách. Vytěžil zřejmě nejvíce z konfiskací majetku odsouzených, císařský plukovník, Albrecht z Valdštejna. Nechutné Albrechtovy finanční spekulace poněkud strýce a synovce na čas vzdálily, přesto byl ale Adamův syn Maxmilián učiněn po smrti Valdštejnova synka dědicem Albrechtova pohádkového jmění. V roce 1625 převzal organizaci, vydržování a vrchní velení císařských vojsk (generalissimus), s nimiž docílil velkých úspěchů. Roku 1630 byl z politických důvodů z vrchního vedení odvolán. V roce 1632 se vrátil Albrecht z Valdštejna do čela habsburské armády. Adam jeho návrat na výsluní uvítal, kariéra jeho synů Maxe a Pertolta závisela na Albrechtovi.

25. února 1634 byli však v Chebu pro údajnou zradu sesazený generalissimus Albrecht z Valdštejna, Adamův synovec, i jeho přítel, hrabě Adam Erdman Trčka, zavražděni. Pro Valdštejnovy příbuzné to znamenalo těžkou psychickou ránu i majetkové dopady. Společenským postavením Adama z Valdštejna to ale příliš neotřáslo, zastával až do své smrti úřad nejvyššího purkrabího a stýkal se s ostatními příslušníky šlechtické elity. Jeho syn Maxmilián ztratil sice téměř všechen nárok na dědictví (získal jen Valdštejnský palác na Malé Straně), ale císařovu důvěru Adam a jeho syn neztratili.

Problémem byla rovněž evangelická víra jeho druhé manželky Johanky Emilie, Adam se nemohl s protestantskou manželkou objevit ve Vídni v roce 1631 na svatbě následníka trůnu. Johanka ovšem projevila v náboženské otázce velkou rozhodnost a v rodině došlo k dočasné roztržce. Adam nakonec rezignoval a Johanka zůstala nekatoličkou. Přesto zůstal Valdštejnův palác v Josefské ulici na Malé straně centrem pobělohorské Prahy, kde se setkávali aristokraté i diplomaté z celé Evropy.

Adam z Valdštejna vedl bohatý společenský život i ve vyšším věku a tak si přivodil neobvyklý způsob smrti. V pražském paláci Viléma Slavaty velice důkladně slavil a mírně opilý spadl z nosítek a pak ze schodů. Ke zlomené noze se přidaly komplikace a pan Adam po měsíci na lůžku umírá. Bylo mu 66 let. Ještě poslední narozeniny slavil ve velkém stylu, úroveň hostiny i následného hudebního programu byla podle kardinála Harracha vynikající. Jeho závěť přinesla dětem příslušné podíly z majetku a otevřené dveře k úspěšné dvorské kariéře. Adam z Valdštejna prožil ve světě zmatků a válek podivuhodně úspěšný život. Zemřel 24.8.1638. Jeho potomci, děti po synovi Maxmiliánovi, žijí podnes po celé Evropě. Po roce 1945 žili Valdštejnové v cizině, pouze hraběnka Valdštejnová dožívala ve svém pražském paláci i po roce 1948. Po r. 1989 se někteří Valdštejnové vrátili zpět do Čech jako podnikatelé.

Adam podle poslední vůle rozdělil svůj rozsáhlý majetek mezi své čtyři syny takto: Komorní Hrádek (původně nazývaný Hrádek nad Sázavou) dostal hrabě Jan Viktorín z Valdštejna (z 2. manželství), bohaté valdštejnské statky v severních Čechách (mezi nimi také Lovosice) obdrželi ostatní synové Karel, Maxmilián a Rudolf. Z nich Maxmilián získal po Albrechtovi z Valdštejna panství mnichovohradišťské a převzal i proslulý Valdštejnský palác na Malé Straně v Praze.