Jednou z významných osobností města Lovosice byla paní Ing. Eva Hozmanová, dlouholetá kronikářka, publicistka a výrazná kulturní i společenská osobnost města.

Narodila se 21. července 1941 v Pardubicích. Její otec pracoval jako obchodní cestující, matka byla vedoucí prodavačkou galanterního zboží u firmy Karásek v Pardubicích. Po únoru 1948 se rodina přestěhovala do Chomutova, kde otec nastoupil jako mzdový účetní ve Válcovnách trub a železárnách a matka zde pracovala jako prodavačka, později jako vedoucí obchodu Textil.

V Chomutově Eva Hozmanová absolvovala jedenáctiletou střední školu s maturitou. Poté vystudovala Vysokou školu chemicko-technologickou v Praze, kterou v roce 1964 ukončila státní závěrečnou zkouškou a obhajobou diplomové práce.

Během studií se provdala za Rudolfa Hozmana a narodil se jim syn Pavel. V roce 1964 nastoupila na základě tehdejšího umístěnkového řízení jako vedoucí laboratoře do podniku Masný průmysl Ústí nad Labem. V dubnu 1965 následovala manžela do podniku Severočeské chemické závody v Lovosicích (později Lovochemie).

V tomto podniku během let zastávala řadu funkcí – mimo jiné zástupkyně vedoucího mezioperační kontroly, technolog provozu karboxymetylcelulozy, referentka vědecko-technických informací, překladatelka a tlumočnice. V letech 1971–1997 působila jako vedoucí referentka oddělení průmyslově právní ochrany, kde měla na starosti patenty, ochranné známky a další formy ochrany duševního vlastnictví.

Své odborné znalosti si neustále rozšiřovala – v roce 1976 složila státní zkoušku z anglického jazyka, ovládala také ruštinu a částečně němčinu a polštinu. V letech 1973–1976 absolvovala Institut výchovy při Úřadu pro vynálezy a objevy, zakončený závěrečnou zkouškou a obhajobou odborné práce. Sama též si nechala patentovat několik svých zlepšovacích návrhů.

Po reorganizaci firmy a jejím přejmenování na Lovochemii a. s. bylo její pracovní místo zrušeno a k 31. srpnu 1997 obdržela výpověď pro nadbytečnost. Do starobního důchodu, na který nastoupila 21. března 1998, byla krátce vedena jako uchazečka o zaměstnání.

Do listopadu 1989 se zajímala především o kulturu – byla například členkou Jonáš klubu při Divadle Semafor, pravidelně navštěvovala divadelní představení a literární akce. Sametová revoluce však zásadně změnila její životní směřování. Dne 30. listopadu 1989 se stala zakládající členkou Občanského fóra v Lovosicích, vedla zápisy ze schůzí a do roku 1991 připravovala Informace OF pro veřejnost.

Od prosince 1989 psala a později také moderovala zprávy o politickém dění v republice i ve městě pro vysílání městského rozhlasu. V letech 1991–1996 se podílela na vysílání Nezávislého lovosického týdeníku v regionálním rozhlase po drátě.

V roce 1990 byla kooptována do okresního shromáždění, působila v okresní kulturní komisi a od počátku 90. let až do roku 2012 byla předsedkyní komise kultury, sportu a školství při Městském úřadu v Lovosicích. V letech 1990–1994 byla členkou městského zastupitelstva za Občanské fórum. Od roku 1993 byla také členkou Odborné pracovní skupiny pro kulturu a sport Euroregionu Elbe/Labe.

Významná byla i její publicistická činnost. V letech 1992–2014 působila v redakční radě měsíčníku Lovosický dnešek, jehož byla v roce 1992 (pod názvem Lovosické listy) spoluzakladatelkou. Po roce 1989 pravidelně přispívala do regionálního tisku – zejména do Proudu, Deníku Litoměřicka a měsíčníku Litoměřicko 24. V Deníku Litoměřicka jí v letech 1993–1994 vyšel seriál článků Povídání o čtení a knihách.

Mezi její hlavní zájmy patřily literatura, historie, kultura a politika. Aktivně se zapojovala do kulturního života města, zúčastnila se také několika televizních soutěží. Od roku 2003 byla členkou spolku Úsměv = Zdraví Lovosice a od roku 2007 občanského sdružení Muzeum Lovosicka.

Dne 7. dubna 1998 byla jmenována kronikářkou města Lovosic, kterou zůstala až do konce roku 2025. Za tuto dobu napsala 37 svazků městské kroniky. V roce 2021 se jako pamětnice zapojila do projektu Příběhy našich sousedů. Od roku 2022 byla zapsána v Kalendáriu osobností Ústeckého kraje Severočeské vědecké knihovny v Ústí nad Labem.

Za svou celoživotní práci pro město byla paní Ing. Eva Hozmanová oceněna čestným občanstvím města Lovosice, které jí bylo slavnostně předáno 11. listopadu 2023 (schváleno Zastupitelstvem města dne 27. září 2023).

Jejím životním mottem byl citát Seneky:

„Nechť se shodují slova se skutky.“

Paní Ing. Eva Hozmanová zemřela v pondělí 26. ledna 2026.

Lovosice v ní ztratily výjimečnou osobnost, která po desetiletí utvářela paměť i kulturní život města.

Martin Ladislav Brůža