Zapomenutý poklad u Tří-křížového vrchu

Položme si otázku kdo, kdy a proč se snažil tomuto tak tajemnému místu vtlačit symbol křesťanství v podobě třech křížů a nazval ho Kalvárií.
Je to jen pouhá symbolika, magie či náhoda?
K tomuto prazvláštnímu místu se váže hned několik pověstí. Je zvláštní, že zdejší místo si oblíbili také Templáři a zbytky jejich tvrze a kláštera, byly patrny ještě v 19. století.  Je možné, že se jednalo i o obětní místo, neboť se zde nalezl také největší říční poklad v českých zemích, který obsahuje ke stovce bronzových zbraní a šperků.

Pověsme si příběh o Václavovy, který ten poklad našel. Václav byl malý čiperný chlapec, který žil a vyrůstal v obci Lukavci spolu se svou sestrou Aničkou. Ve svých 14. letech jako správný dobrodruh odcestoval do Prahy do Labsko-plavební společnosti, kde se plavil na trase Praha Hamburk. Na svých plavbách se v lovosickém přístavu seznámil s překrásnou Marií, a z plodu jejich lásky se jim narodil syn. Nepřízeň osudu jim však nedovolila, aby se mohli spolu vzít. Byla válka, Marie byla Němka a Václav Čech. Netrvalo, dlouho válka skončila, ale Václav s Marií se opět nemohli vzít. Ke konci války v roce 1945, byl Václav shodou okolností na lodi v Hamburku, kde všichni padli do Amerického zajetí. Po příjezdu ze zajetí čekala na Václava další šokující zpráva, Marie spolu se synem jsou zařazeni do odsunu. S velkým nasazením sil Václav zařídil, aby jeho rodina mohla zůstat v Čechách. A konečně po dlouhé době v roce 1948, se mohli oba vzít. Tou dobou bylo jejich synovy již pět let.
Po složení kormidelnických zkoušek si zařídil, aby se jeho manželka i se synem mohli spolu s ním účastnit plavby do Hamburku. Bohužel nepřízeň osudu tu hrála velikou roli a během plavby měl Václav veliký úraz na hlavě. Na vyslaný signál z lodi s prosbou o pomoc však nikdo nereagoval, ačkoli okolo nich plulo mnoho českých lodí. Signál zachytila až německá loď, která jim pomohla a dopravila je do Hamburku. Václavův stav byl velmi vážný a vyžádal si hospitalizaci v nemocnici půl roku.
Po návratu domů složil Václav již kapitánské zkoušky, ale plavit se takovou dálku, už nechtěl. Přes veškeré nabídky od společnosti, přijal práci bagristy na Labi.

Václav když kolem roku 1951 čistil dno na řece Labi u Tří-křížového vrchu, podařilo se mu tu nalézt největší říční poklad v českých zemích, který obsahoval ke stovce bronzových zbraní a šperků.
Máme záznamy, že první zprávy o nálezu takových bronzových předmětů pocházejí již z roku 1933, kdy vždy skončily v rukou soukromých sběratelů a po válce se podařilo zkonfiskovat německým soukromým sběratelů ještě dalších 36 předmětů vybagrovaných u Tří-křížového vrchu a odevzdat do litoměřického muzea. Osm dalších předmětů se dostalo do muzea v Třebenicích. Přesto se nálezy dále ztrácely. Zájem o bronz projevovali i úředníci z vedení podniku. Dvě čepele mečů zdobily kancelář pískovny, které pak také zmizely.
Z celého pokladu si Václav z Lukavce odnesl jeden meč domů a daroval ho místní škole v Lukavci, kde tou dobou byl ředitelem pan Tůma, který se později stal také inspektorem a později se odstěhoval do Litoměřic. Bohužel se bronzový meč ze školy záhy také ztratil. Je však s podivem, že o objevení tak velkém pokladu, který je dnes částečně vystaven v litoměřickém muzeu ví jen pár zasvěcených a jméno jeho nálezce Václava Kociána z Lukavce se ztrácí v čase zapomnění.
Ani nám není jasné, jestli někdy Václav dostal za tak skvělí objev alespoň menší kompenzaci, či poděkování.

Sepsal Martin Ladislav Brůža s laskavým svolením Václavovy sestry Anny z Kladna roku 2013.